Obyvatelé Zapíchnutých vidlí přejí všem v roce 2004 snesitelnou lehkost bytí, naplnění iluzí, že sudé roky jsou lepší, nežli ty liché a ohromný kopec štěstí.
Proč jen štěstí a ne všechno ostatní? Protože šťastný člověk je zdravý, bohatý, zamilovaný...
Zkrátka, mějte se v příštím roce jak chcete nebo ještě trošku líp.
Už jsem se zmiňovala, že mám strýčka, kterému v rodině důvěrně všichni říkáme strýček Katastrofič. Prožívá neuvěřitelné a katastrofické příhody celý svůj život. Je úctyhodné, že se dodnes těší pevnému zdraví a jeho věk již překročil sedmdesátku. Poslední jeho neuvěřitelnou příhodou je nákup dvou levých bot u Bati, ale dnes chci zavzpomínat na oslavu Silvestra 2000...
Celý příspěvek
Dopoledne jsme odvezli polovičku dětí do Prahy k babičce a tak jsme tu zůstali v osazení: tři kočky, dvě ženský (dítě Jejka už totiž není dítě...), dva psi a jedno dítě (oprava — dvě děti — zapomněla jsem na Silvestra... Sice má věkem do dítěte daleko, ale jinak... no nic). Myslela jsem, že nastane troška klidu, ale kdeže... na přiblblé nápady stačí i jedna jediná z našich ratolestí.
V Praze jsem navštívila dva supermarkety — Tesco Letňany a Globus Čakovice. Asi jsem už odvykla lidské společnosti, protože masy lidí v obou obchodech mne zaskočily a mé myšlenky odvály o několik let zpět do dob hluboké totality, kdy jsme na košíček v sámošce vystáli mnohametrovou frontu, poté si vybrali z nemnoha druhů zboží, abychom tuto lidovou taškařici slavnostně zakončili vystáním mnohametrové fronty u pokladny.
Frontu u uzenin jsem dnes vzdala ještě dřív, než jsem se do ní postavila. Odůvodnila jsem to tím, že uzeniny nejsou zdravé. Frontu na zeleninu jsem vzdala s odůvodněním, že zelenina v zimě stejně stojí za starou belu. Frontu na rohlíky jsem vystála, i když jsem si říkala, že pečivo je strááášně nezdravé. Ale když doma není co za psem hodit, i rohlík přijde vhod.
Uff, už jsem v klidu s panákem u počítače a do 5. ledna příštího roku odmítám vytáhnout paty dál, než na zahrádku... A budu nad suchým rohlíkem myslet na ty dobráky, díky nimž nebudu skučet se žlučníkem.
Už jste někdy trávili vánoční svátky se čtyřmi dětmi, třemi kočkami, dvěma psy a jedním chlapem v baráku, z jehož osmnácti místností jsou obyvatelné pouze dvě?
Celý příspěvek
Lála jsem svému plechovému miláčkovi zbytečně... On za to ten můj drobeček nemůže! Silvestr, rovněž jako já zmítán křečí internetové abstinence, se po hodině dovolal operátorovi Eurotelu a tam mu bylo slušně sděleno, že chybka není na našem přijímači, nýbrž že Eurotel má řachnutou síť a jeho technici na opravě usilovně pracují. Sami si zatím netroufají odhadnout, kdy síť bude zase fungovat trošku líp.
Tímto se mé počítadlové plechárně omlouvám a doufám, že technici Eurotelu opravdu opravují a netrénují na Silvestra...
(Silvestrem v tomto případě myšlen konec roku a nikoliv má drahá polovička.)
Je to k neuvěření — vždycky jsem si myslela, že já — ZROVNA JÁ — ho mít prostě nemůžu. Že je to jen pro slabochy a já jsem silná nátura.
Ale ouvej — chybička se vloudila! Nějaké nepatrné příznaky jsem totiž již pozorovala včera večer, v noci to bylo mnohem horší a dnes dopoledne to mnou přímo cloumá!
Začínám být nervózní, chci třískat klávesnicí o monitor a okusuju myš. Zrak se mi podlévá krví, adrenalin a žluč rychle stoupají a u pusy mám vzteklou pěnu.
No, tu poslední větu jsem trošku přehnala, ale nasraná jsem opravdu hodně.
Včera odpoledne jsme už konečně přestěhovali počítače do kanclu a mému drahému, milovanému a jedinému plechovému křápu se nové místo asi nelíbí a odmítá se proběhnout internetem. Včera se do sítě jen přihlásil, ale žádnou stránku nechtěl zobrazit. Po slibu vyhození oknem do rybníka dnes trošku pokročil — už neplive hlášku "Stránku nelze zobrazit", ale ukáže pozadí (pokud není obrázkové). Třeba u Jury už půl hodiny čučím na zelenou plochu. Zelená prý uklidňuje, ale v mém případě to dnes moc neplatí. Když ještě tak hodinku počkám, třeba se mi načte i celá stránka...
A já mám internetovej absťák jak hrom.
Po hodinovém trpělivém (!) čekání se mi podařilo přihlášení na bloguje.cz. Je 28. prosince 2003, 9:28 hodin ráno a já klikám na tlačítko "PUBLIKOVAT".
Kdypak se příspěvek asi objeví???
Hergot!
"Tu poličku chceš kam?"
"Do koupelny."
"A v koupelně bude viset kde?"
"Vedle vany."
"Může to být třeba tady?"
"Ale jo, klidně, hlavně, když už tam bude."
"Tak jo, za minutku jí tam máš."
..........
"Helemese, to je zajímavé, jiskří mi vrták. Jé, to byla pecka! Stejně se ti vypnul počítač, pojď se podívat, jakej tlustej kabel jsem provrtal... K čemupak asi vedl? Možná k bojleru..."
Lehoučký početní příklad - jednoduché sčítání. Sčítejte postupně nahlas skupiny číslic. Zkuste prosím nešvindlovat...
Letos to prostě díky chaotickému stěhování nějak nevyšlo. Nebude ani kapr, ani salát, ani dárečky. Řekla jsem si, že bude alespoň stromeček. V jedné z mnoha doposud nevybalených krabic jsem našla hodně pocuchaný a zabalený umělý stromeček a hodinu jsem strávila tím, že jsem se mu snažila dát tvar alespoň vzdáleně připomínající srmček. Podařilo se a vydrželo to do chvíle, kdy si stromku všimli mí drazí kocouři. Výsledek mé práce se jim nelíbil a rozhodli se, že to udělají líp. Teď jsou navýsost spokojeni a já bádám, které květeně se jejich výtvor podobá....
Jak už jsem psala, v koupelně jsem měla pavoučka šmíráčka, kterého jsem pojmenovala Béda Babouk. Tiše si sedával v koutě nad oknem a šmíroval. Asi se mu zkazily oči (nebo jim nevěřil, když mě viděl ve vaně) a přestěhoval se do kouta nad vanou. A za pár dní slezl níž a usídlil se v rohu vany — což bylo pro něj životu nebezpečné, neboť naše kočky jsou všude a obzvlášť Jakub má pavouky moc ráda. K jídlu, pochopitelně.
Včera Béda Babouk slezl ještě níž — do vany. Možná se chtěl se mnou koupat, nebo snad spáchat sebevraždu? Kdo ví... Kažodpádně jsem poprosila Silvestra, aby ho opatrně přestěhoval do bezpečnějších prostor. Ještě před tím jsem ale vzala digitálka a Bédu Babouka zvěčnila do svého rodinného alba.
Moc se to nepovedlo, bílá vana odvedla dobrou práci — ani Photo-Paint s tím už víc nesvedl.
Ale je to alespoň něco...
Už je to tady! Právě jsme se se Silvestrem vrátili z mladoboleslavské Hypernovy. Ježkovyvočičkakrtečkovyručičky, ten se tam krásně nasral, vytočili ho až do ruda — škoda, že jste to nemohli vidět... Už se chystá napsat příspěvek, ale ten poté ještě projde mou cenzurou — zatím je totiž Silvestrův slovník nepublikovatelný... :oD
... prádlo si v uzel zavázala. Já ráno taky vstala, leč prádlo jsem v uzel nevázala, natož abych se plahočila k potoku. Prostě a jednoduše jsem to naházela do pračky, hadici strčila do vany, pračku jsem zapnula a šla vařit. A jak si tak krájím cibuli a pláču, hadice se rozhodla, že ve vaně nebude a vesele si z ní vyskočila na podlahu. Pračce to bylo srdečně jedno a prala dál. Vyvařovala, máchala, ždímala...
Já poté v koupelně nasbírala kýbl mydlinkové vody, ostatní pohltila podlaha, mezipodlaží, strop, podlaha, další mezipodlaží, sklep a uhlí.
No, alespoň budeme mít na Vánoce opravdu uklizeno. A to pořádně. Málokdo meje uhlí, že?
Nejen DarkMaster navštívil proslulé Karlovky, ale i já jsem měla to potěšení navštívit toto kulturní zařízení. Je to sice už nějaký pátek - ještě před loňskou povodní, ale prý se to tam dodnes moc nezměnilo. Díky DarkMasterově zážitku jsem i já zavzpomínala, jak to vlastně tehdy bylo...
Celý příspěvek
Vepřové medailonky s oblohou a opečeným bramborem... Jak na to? Maso nakrájíme na plátky, lehce naklepeme hřbetem ruky, posypeme něčím dobrým (třeba steakovým kořením) a na chvíli naložíme do oleje. Oloupeme brambory a dáme je vařit. Maso dáme na rozpálený tuk a smažíme. Brambory mezitím slijeme, nakrájíme a mrskneme na pánev trošku opéct. Otevřeme konzervu Mexické směsi (kukuřice, paprika, hrášek) a dáme do kastrolku s kouskem másla jen prohřát. Umně to rozložíme na talíř, pokapeme Italským dresingem, otevřeme pivčo a může začít večer při svíčkách...
Celý příspěvek
Mám tatínka. Na tom není nic neobvyklého. Můj tatínek měří skoro dva metry a když si stoupne na váhu, její ručička ukazuje nepatrně nad 100 kilo. Můj tatínek je velice slušný pán, který sprostá slova používá pouze v případě, že vidí soudruha Biľaka. To i vidí rudě a říká něco o .... ale o tom nechci psát. Můj tatínek nikdy v životě nic neukradl - jenom jednou se vsadil a protože prohrál, šel v noci na lup. Kradl na státním socialistickém poli brambory. Nakopal dva pytle, hodil je do auta a celou zimu nemusel se svou ženou tuto užitečnou plodinu kupovat. Ale ani na tom není nic divného - mnoho z nás má tatínky a mnozí z našich tatínků občas loupili brambory. Není to sice nic chvályhodného, ale za socialismu se děly mnohem horší věci.
Celý příspěvek
Tak, tady pověsíme obrázek ...
A tady přidáme ještě jednu zásuvku...
Spanking, hardcore,sado maso, hovno, piss, sex, švédská trojka, bondage a dokonce i LOLITA (!!!) - tak tohle se poslední tři neděle hledá v Bublajícím bahně. A přitom to byl, je a bude takový slušný a nevinný webík...
Celý příspěvek
U několika deníčkářů jsem poslední dobou četla, kterak v rámci předvánočního úklidu přemisťují víceméně dobrovolně zařízení svých příbytků. Já osobně to nesnáším. Navíc každé takovéto přemisťování má za následek i to, že se uklidí a já pak dlouho tápám a hledám věci, které jsem dřív v organizovaném chaosu nacházela zcela neomylně.
Celý příspěvek
Vzhledem k tomu, že se stěhování mého kanclu včera nekonalo a možná nebude konat ani dnes, nebyl nutný myslivcův zásah. Přemisťování mých věcí z kouta do kouta zabránila absence zásuvky, do které bych si počítač a jemu milý hardwérek připojila. Tedy - ona tam zásuvka fyzicky je, ale zatím ještě netušíme, jestli bude fungovat nebo jestli to není jen dekorace na zdi.
Celý příspěvek
Dnes mi osud připravil další velkou radost — z provizorní kanceláře se stěhuju do kanceláře jiné — tam bych měla vydržet déle, ale kdoví... Za pár minut odpojuji PC a pak raději tiše odcházím do blízkého lesa poprosit myslivce, aby mě zastřelil.
Hoši se nepohodli. Netuším proč, ale od rána jejich agresivita stoupá a já čekám, kdy začne téct krev. Už jsem jim slíbila za příměří i dobré jídlo, nakopané zadky, vlastní pokoj pro každého, zavření do mokrého sklepa a zveřejnění jejich nesmyslné a trapné bitvy na Internetu. Nepomáhá nic. A tak tu poslední výhrůžku plním. Ale jak je vidět, je velmi obtížné chlapce od sebe rozeznat, protože mají oba stejné ocasy...
Díky malému podnětu jsem začala pátrat v paměti, jak se italsky řekne jedno krásné a jadrné české slovo. Všechny moje knihy a slovníky ještě dlí kdesi v krabicích, ale jak jsem psala už včera, podařilo se mi v MB urvat cenově velmi výhodný česko-italský slovník. Není to žádná tenoučká brožura, leč solidní kniha velikosti A5 mající přes 800 stran. Ale asi ta kniha tak solidní není — to slovo tam prostě chybí...
Tak už jsme se konečně dočkali! Matin dorazil na bílém koni! Sice trošku opožděně, ale přece! Však už také bylo načase — prosinec je v plném proudu a vánoce se nezadržitelně blíží. A k vůni purpury na plotně patří i sníh za okny. A tolik vytoužený okamžik nastal — stačila desetiminutová vánice a kam z okna pohlédnu je bílo. Nádhera, jdu stavět huhuláha!!! Hurá!
Ech — než jsem to stačila dopsat, tak to roztálo...
Na dnešním nákupu jsem opět zjistila, že životně nutně potřebuju víc věcí, než jsem původně plánovala koupit...
Celý příspěvek
My, ženy trpící v područí mužů, jsme nejen diskriminovány v zaměstnání, znevažuje nás i mateřský jazyk! Už jen například prohlášení školy, že má vynikající studenty je nespravedlivé!!! Cožpak nemáme i vynikající studentky? Proč třeba zde na tomto blogu je přednastaveno "zapsal" a nikoliv "zapsala" nebo "zapsal/a"? Proč mám v předmluvě knihy napsáno "vážení čtenáři"??? A co čtenářky??? Ženy snad nečtou? A že vědci nalezli nový lék? A co vědkyně??? Ty byly ve vědeckém týmu také! Proč mám na maturitním vysvědčení napsáno grafik, a ne grafička? Ženy jsou ustavičně deptány a ponižovány mužským patriarchátem!
Celý příspěvek
Pomlouvat je neslušné. Sprosté. Zákeřné. Ale i přesto jdu do toho, protože jsem se naštvala a navíc mi to dělá strašně dobře. A ještě DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Tato pomluva se nezakládá na lži, ale vše je svatá pravda!!!
Celý příspěvek
Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do jeho neoholené tváře... a ještě déle tomu, co jsem s ním v jedné malebné hospůdce nejedno pivko popila. A při tom pivku zaslechla mnohé z jeho pohnutého života. Říkejme mu třeba Jiřik.
Celý příspěvek
Tak mě napadá, proč já se věčně honím u plotny. Bramborovou kaši dělám z brambor, hovězí polívčičku z kravského masíčka a kostiček, na palačinky si míchám těstíčko, knedlíky hňácám také starým způsobem a jíšku hlídám, aby se mi nepřipálila.
Celý příspěvek
Každý večer ležíc s časopisem ve vaně, pokukuji po šmíráčkovi pavoučkovi, který mi vysedává u stropu v koupelně. Občas si s ním i povídám a dala jsem mu jméno Béda Babouk.
Celý příspěvek
Minulé pondělí jsem plakala, protože jsem neměla možnost sledovat Nemocnici na kraji města a nevěděla jsem, co se tam stalo zajímavého a dramatického. Můj zármutek ještě prohoubilo čtení Pixyho příspěvku.
Dnes jsem Nemocnici viděla — zírala jsem na ní bez jakéhokoliv vyrušování od titulků do titulků. A pláču zase — řeknete mi někdo, o čem to bylo???
Jsem kriminální živel, podlý špión, padouch nejhrubšího zrna! Porušila jsem lékařské tajemství a prohlížela zdravotní dokumentaci a tím odhalila nebezpečné a přísně tajné informace!
Celý příspěvek
