Novela zákona o správě daní a poplatků by měla od 1. 5. 2004 zavést nový tvar daňového identifikačního čísla.

Pod číslem 102/2004 Sb. vyšla novela zákona o dani silniční a zákona o dani z přidané hodnoty. Novela se použije zpětně od 1. ledna 2004.

bla bla bla bla bla bla

Hraběnka Báthoryová, Václav Babinský, Jan Jiří Grasel, Jack Ripper, Al Capone, případ Otýlie Vranská, Olga Hepnarová, Jiří Kájínek, tresty smrti, policejní starosti s kondomy, z historie dopravy, zločinecké mýty a zvyky, rekordy českého zločinu, vyšetřování stresu zemřelých...

To je jen něco málo z Muzea zla, které obsahuje i autentické fotografie z míst činů, které mohou působit otřesně. Proto není doporučeno vstupovat do muzea osobám mladším 18 let a osobám citlivým na násilí a brutalitu.
Ale zajímavé to každopádně je.

Porochala jsem se trošku ve statistikách za měsíc únor a docela jsem se pobavila, co někteří v Zapíchnutých vidlích hledali. Myslím, že to stojí za přečtení...

Celý příspěvek

Když už vajíčko nemůže mlýnský kámen rozbít,
tak ho alespoň znečistí svým žloutkem.

Nemyslím dřinu, u který se sedící člověk na záchodě zapotí a funí námahou. Mám na mysli takovou poměrně nenáročnou ruční práci, kterou každý člověk, sedící na záchodě, tu a tam musí udělat a dělá jí s malým či ještě menším nadšením.

Já osobně tuto činnost nesnáším a docela vztekle u ní láteřím. Docela by mě zajímalo, kolik času jsem už v životě touto činností promrhala.
Hodně práce mi přidělává Silvestr, který každou chvíli dodělá toaletní papír. Nejenže na místo zásadně nedává roli papíru novou (fakt blbá zásada, hlavně když hodně spěchám...), ale téměř nikdy novou roli nenačne. Tak to zbývá na mne.
Když tolik nespěchám a všimnu si, že se z držáku na mne tlemí jen prázdná papírová trubice od toaleťáku, vezmu ze skříňky novou roličku, usednu a začnu pracovat. Konec papíru je přilepen k roli a já se vždy snažím ho napoprvé oddělit. Nikdy se mi to ještě nepodařilo, většinou první metr rozervu na cáry, než se mi podaří roli dát do bezpracně použitelné varianty. No a právě u toho láteřím...

Ale zase na druhou stranu — pořád je to lepší, než mnout Rudé Právo...

Muži nikdy nepochopí ženskou logiku. To je stará známá pravda a dá se s tím žít. Ale i ženy mají s pochopením logiky mužské trošku problémy. Dokonce i já občas nad logikou Silvestrova jednání udiveně zdvihám obočí...

Celý příspěvek

Tak jsem dnes mezi nevyžádanou poštou našla mejl tohoto znění:

Celý příspěvek

Naše ranní exhumace probíhala kolem osmé hodiny - na víkendový den toť nezvykle brzy. Radostně jsme vyběhli na dvoreček s tím, že opět budeme zahřívat sud. Ani vydatný déšť nás od našeho záměru neodradil.
Nadšení pro práci nám ale nevydrželo dlouho - spálili jsme něco lavic z kovárny, tou nejbytelnější (bude hořet tak tejden) jsme soudek přikryli, by do něj nenapršelo a plouhali jsme se jak zmáčené slepice do domečku.
A jakpak je teď u nás doma??? Živo, hodně živo!
Činorodost je vidět na každém z nás a v každém koutě...

Celý příspěvek

Každý den mažu nepřeberné množství krávovin, reklam, prasáren a nabídek na všechno možné, ba i nemožné. Pochopitelně mi to chodí i na adresy, které si jen tak tiše někde sedí v koutku bez jakékoliv prezentace. Pomůže mi, když všechny zavináče na svých stránkách přepíšu na (z)? Najdou ty přiblblý automaty i tohle, nebo je to jen můj marný pokus o klidnější pohled na přijatou poštu?

Kalendářní jaro se nezadržitelně blíží a s tím i změna zimního času na letní. A zároveň s tím se blíží i konec svícení na silnicích. (To vám řeknu - ještě že nějaká dobrá duše vymyslela takový to udělátko, který ječí, když se otevřou dveře u auta se zapnutými světlomety. Když mi do čenichu celou cestu praží sluníčko, mám občas tendence světlo nevypnout...).

Nejen v mé blízkosti, ale i na internetu se rozmohla touha řídit motorové vozidlo. MiM dokonce projevil kromě své touhy po řízení i jisté obavy z absolvování autoškoly a následnému vrhnutí se do silničního provozu jako plnohodnotný řidič. No, nedivím se mu...

Celý příspěvek

Sluníčko ukazuje pacičky a my se z promrzlé kanceláře chodíme hřát na dvoreček. Opravdu tady máme mnohem větší zimu, než je venku. Ba dokonce bych řekla, že venku je krásně teploučko a v domě kosa jak kombajn. Kancelář a byt je studený jakž takž snesitelně (jsou-li snesitelné přimrzlé ruce k myši), ale chodby jsou ledově sychravé — fuj. Smutně pokukujeme na studená kamna a váháme, jestli nezatopíme. Ale meteorologové slibují, že bude ještě zima ukazovat zoubečky, tak si zbytky uhlí necháváme raději na horší chvíle.

Zatím se kocháme pohledem na rybníček — labutě se už pár dní toulají kdoví kde, ale zato se na ostrůvku zabydlel lysák. A tak strašně dva dny vilně řval, až to jedna lyska nevydržela a přišla mu dělat společnost. Makají na hnízdečku uprostřed ostrůvku. Jsme zvědaví, s čím se nám potom předvedou.

Dnešní příjemné počasí nás vyhnalo na dvorek (dle Jury na buzerplac) a my se pokusili o něco jako jarní úklid. Nejmenší budovou přilehlou ke dvorečku je stáj, proto jsme zvolili právě tu. Jen tak jsem napráskala pár foteček... na první je Silvestr před stájí, kterak odhrabává bodláčí, na zbytku je interiér stáje... Je to moc příjemná práce.

Protože ale nejsme žádní sobci, rádi se s vámi o tuto relaxační činnost podělíme. A nejen to - můžete u nás pracovat zadarmo!

Jídlo si vezměte sebou...

Celý příspěvek

... a zjistila, že jediné místo, připomínající jaro, je v místě okolo dosud rozehřátého sudu... A tak kočka prádlo v uzel nezavázala, leč strašně nadávala, protože prostě už konečně CHCE to slibované teplo, sluníčko, pampelišky a takovou tu mnohanohou mrňavou havěť, kterou by mohla bádat, případně požírat...

Dnes odpoledne jsme dodělali co bylo třeba a chtěli jsme si dát lehkou pauzu brouzdáním po internetu. Ale ejhle — služba Eurotel Data Nonstop byla opačného názoru...
Je to situace vzácnější než obvyklá hláška, že "Síťové připojení GPRS nelze navázat...." Přiznávám, že zcela bez signálu jsem se ocitla prvně.

O nic dalšího jsme se nepokoušeli a zapřemýšleli, kterak protestovat proti aktuální situaci.

Konečně jsme na to přišli — budeme Eurotel ingorovat a vrhneme se na likvidaci bordelu po předchozím obyvateli našeho statku, který zanechal ve stodole! Tomu říkám protest! To je přímo demonstrace! Tohle Eurotel hned tak nezapomene!!!

Silvestr popadl sud, upravil ho pro náš plán, přivezl kárku bince a já se vyfešákovala jako pravá dáma. Staré sněhule slepené lepicí páskou, orvané zánovní thepláčky a luxusní vaťáček. Fakt mi to moc slušelo! Jen doufám, že je to opravdu jen protest a že tak díky Špidlíkově politice jednou opravdu neskončím. Ale i kdyby — stejně budu bezdomovec k zulíbání, co?

PS: Je pozdní večer — nikoli však první máj... dle Máchy není lásky čas, dle Eurotelu není čas dostupnosti signálu... přesto vztekle klikám na ikonku Google... jejda.... internet sviští jak s ADSLkem... no to jsou věci, to jsou věci... a já blbnu celý odpoledne na sněhu u sudu s plápolajícím ohněm a hraju si na odrbaného bezdomovce...

Když jsme se přestěhovali, zavřela jsem je do 2+1, aby nevzaly kramle. Nesjou tu zvyklé a jejich starý domov je poměrně daleko. A já je mám ráda a bylo by mi po nich smutno a tak... Občas nadávají a tak se tu a tam nechám ukecat a vezmu je na obhlídku celého domu, dvorku a stodoly. Do stáje a kravína jsem je zatím nevzala - to až se budou nudit a držkovat ještě víc.

Celý příspěvek

To mi vysvětlete, jak někdo může tvrdit takové bláboly, že Čokotatranky nebo dokonce sušenky Be Be Dobré ráno jsou lepší pochutinou než Miňonky... Tak to tedy ne, vážení, to by nešlo. Musíte okamžitě dobrovolně přiznat prioritu Miňonkám, nebo sem už nenapíšu ani řádku a budu trucovat!!!

Celý příspěvek

Ať se bráníme jak cheme, stejně nás vymoženosti moderní vědy a techniky občas opustí. Taktéž i mojí rodné drahé matce pozvolna odchází její pětadvacet let stará Tatramatka. Rozhodnutí pračky opustit po tolika letech modrou koupelnu donutilo maminku zapřemýšlet, jaký to model pračky by její starou dobrou Tatramatku mohl nejlépe nahradit.

Celý příspěvek

Lidi, co to zase vyvádíme? Kdyby nás viděl Mirek Dušín, tak by jen zvolal: "To je nečestné a nesportovní."

Jana Chumláček si pohrála s city několika lidí — někomu víc, někomu míň, někomu byla jedno, někomu vadila. Pak se trošku zamotala do svých výmyslů a místo, aby udělala tlustou čáru za minulostí, začala ňafat a hlásat další lži. Nikdy neuvedla na pravou míru své rozporuplné zkazky o mrtvém muži, o otcích svých dětí, o dětech, o sestře, o matce, o minulosti. Nemůže říct, že nám nikomu do toho nic nebylo, publikovala na svém Obláčku svůj život a my to četli a komentovali. Kdyby svůj život nepitvala veřejně a nediskutovala o něm pod svými články, byla by to její osobní věc. Ale otevřela nám dveře do svého soukromí a pozvala nás dál. A mnozí z nás věřili, reagovali a chtěli podpořit člověka ve srabu, chtěli pomoct.

Pak se tu a tam objevily nějaké nejasnosti, vylezlo strašidlo z její minulosti a začalo mnohým z nás nepříjemné období hledání pravdy a mnozí jsme se na Chumláčka začali dívat v jiném světle. Na řádkách ICQ o ní bylo řečeno mnoho nepříjemného a nehezkého. No, nemělo by se to, ale jsme národ drben — s tím nic nenaděláme. Vzhledem k tomu, že tyto diskuze probíhaly soukromě, nikomu to snad neublížilo. To bylo období relativního klidu, bouře se odehrávala jen v diskuzích, kde bylo řečeno hodně, ale přeci jen většinou stále v "mezích slušnosti".

Volali jsme po tlusté čáře nad celou aférou, čáře, která udělá konec za minulostí a Chumláček i my začneme s čistým štítem. Ještě byl na tuhle čáru čas. Chumláček jí bohužel nedokázala nebo nechtěla udělat — kouše dál, vymýšlí si dál a šťourá se v minulosti dál. Nám se to nelíbí a tak se bráníme a komentujeme situaci. Ale proč koušeme taky? A takhle? Dalo by se z posledních několika dní najít víc podobných článků. Cožpak nestačí napsat jen něco jako memento, přidat k němu pár podpisů a zavřít dveře? Nechme Chumláčka v jejím smutném světě. A když se někdo bude pídit po její minulosti, protože se zrovna pálí nebo spálil, tak ho jen beze slov odkažme za onu tlustou čáru na zmíněné memento a sami za ní už nevkročme.

Poslední útoky na Chumláčka se mi nelíbí. To už není diskuze, to nejsou fakta, to je jen smutné a nedůstojné zesměšňování, není to správná cesta. Tohle je cesta, která nikam nevede. Buďme lepší a překročme tu pomyslnou čáru. A přejme si, ať jí Chumláček dokáže udělat taky.

Třeba je ještě čas...

Nechci, aby tady v tomhle počasí předělávali vodovodní řád. Nechci, aby se jim něco pokazilo. Něchci, aby jim to pokažený zamrzlo. Nechci, aby nám proto z kohoutku neukápla ani kapička vody. Nechci běhat s kyblíkama po zahradě pro vodu ze studny. Nechci, aby voda ve studně zamrzla. Nechci, aby byla kamna studená. Nechci, aby se nám ucpal komín. Nechci, aby kominíkovi vadila prohnilá lávka na střeše. Nechci, aby mě kvůli tomu poslal do ... truhlárny. Nechci tu sedět u počítače v 10°C. Nechci tu sedět bez čaje nebo bez kafe. Nechci žít bez vymožeností 20. století. Nechci a nechci a ne a ne a ne.

Před několika dny jsme jeli do Prahy a Silvestr vzpomínal na své školní roky a hlavně na týrání své osoby od kantorů. Jejka nelenila a okamžitě se přidala a oba dva mleli něco o tom, jak se nepohodlným učitelům mstít. Já chvíli poslouchala a jen jsem tiše žasla nad jejich historkami o bouchacích kuličkách a namočené houbě, přistanuvší na obličejíku zmalované učitelky. Propánakrále, po kom to dítě je??? V tomto konkrétním případě po mně určitě ne. Protože taková mladá generace, jako jsem bývala já, taková už nikdy nebude...

Celý příspěvek

Kdo nesdílí jeho názory, nemůže být prostě dobrý člověk.
Není bezohledný. Vyžaduje si toliko více ohledu od druhých, než má vůči nim.
Pravda, moc toho nenadělá, ale zase má velkou odpovědnost.
Každá dobrá rada je mu drahá... Ještě neví, nač přijde špatná.
Do kolika let se hodlá učit jen chybami?
Že dělá pořád chybu na chybu? Chce se zřejmě co nejvíc naučit.
Víte, co mu na nás nejvíce vadí? Úplně všecko!!!
Se vším si v životě ví rady, jenom se životem ne.
Podvodníků je habaděj, ale většina si to ještě neuvědomuje.
Je ochoten převzít jakoukoli odpovědnost, pokud nebude muset za něco odpovídat.
Nejraději se baví se o věcech, kterým nerozumí.
Chyb ani jakékoli jiné činnosti se nedopouští.
Kromě sebe popravdě mnoho chytrých lidí na tom světě nepotkal.
Jeho vkus ještě nepoklesl, aby přemýšlel sám nad sebou!
Specializuje se na úplně všecko.

Mohl byste laskavě nechat toho jídla, když vidíte, že kouřím?

Když jsem nedávno vzpomínala na svou maturitu, zabloudily mé vzpomínky i dál na léta školní — asi stárnu, vzpomínám na ně čím dál častěji. Škoda, že jsem si tenkrát nepsala deníček — nebyla to ještě doba počítačů a kdo by se s tím pachtil v ruce...

Bylo to tehdy krátce před maturitou a profesoři se hystericky pustili do obrovského zkoušení, aby věděli, jestli můžeme k maturitě nebo ne. Vlna zkoušek byla tak obrovská, že nestačily běžné hodiny a zkoušelo se i na úkor praktického vyučování. Tak se stalo, že se najednou v naší dívčí třídě (Béčku) octlo pět chlapců z Áčka — stejný obor, leč samí hoši...

My jsme se dobře bavily rozpaky spolužáků a jejich zkoušení v naší třídě jsme jim rozhodně neulehčily. Navíc je zkoušela naše mladičká a krásná fyzikářka Marcelka (učila tehdy prvním rokem).
U tabule stál těžce zkoušený spolužák a mlčel. Nevím, jestli měl okno, jestli neuměl anebo jestli se styděl (však nám bylo krásných osmnáct!!!").

Fyzikářka se snažila zkoušenému ze všech sil pomoc a zkusila použít i praktický příklad. A tak se stalo, že pronesla onu památnou větu, která se oběma našim třídám hluboko vryla do paměti:

"Žáku Bartoni, představte si, že máte dvě koule — jednu větší, druhou menší...."

Víc už nebylo slyšet. Řičeli jsme na celý Smíchov, bušili pěstičkami do učebních pomůcek a leckteří z nás dokonce spadli pod lavic. Nebezpečně zrudlý žák Bartoň zajímavě hýkal a poskakoval u tabule...
Jen Marcelka na nás chvíli nechápavě a vyděšeně zírala. Pak najednou strašně zčervenala a vyběhla ze třídy.

A pak už to jelo... A vlastně to pokračuje dodnes. I po tolika letech, když bývalý žák Bartoň potká některého ze svých bývalých spolužáků, kolegů či profesorů, musí čelit otázce, kterou že to kouli má vlastně menší a kterou větší.

Dodnes nikomu neodpověděl...

A já se snažím to nenapsat... Nejde to... Bráním se, ale marně... nemůžu si pomoct.... nepřešlo to ani po letech... sakra...

Hej, Bartoni, tak kterou kouli máš větší a kterou menší?