- Hej, vstávej, už je ráno.... sluníčko svítí, ptáci řvou....
- No jo, už jdu... nějak se dneska necejtim dobře...
- Taky mi není nejlíp... že by zase nějaká změna počasí?
- Nevím jestli za to může zrovna počasí, ale něco nepříjemnýho se na nás žene...
- To jako myslíš čarodejnice?
- Kdepak, tohle je něco mnohem horšího...
Včera večer jsme měli mít schůzku s pánem, který se stará o zdraví naší Kočinely. Ne, že by Kočinelce něco bylo, ale zítra jí končí technická a tak byla ta naše schůzka docela důležitá. Ale jak to udělat, když Kostěj křtil svého Impotenta... být na dvou místech najednou neumím. Tak jsem vzala rozum do hrsti a organizovala a přeorganizovávala... a tak se stalo, že jsme před pátou hodinou odpolední vyzvedávali Yfču před jejich panelovou haciendou a vyrazili směrem na Kotvové parkoviště.
Celý příspěvek
Po pěti měsících života na vesnici jsem nepřišla na jedinou věc, proč by to bylo v Praze lepší. Až do včerejšího večera...
Dnes se totiž křtí Kostějovo dítko "Jsem fakt impotent?" a já u toho nebudu, protože jsem si v návalu zoufalství, zuřivosti a připravování daní a DPH na dnešní odpoledne domluvila důležitou schůzku, kterou nemůžu odvolat... Kdybych byla v matičce Praze, tak bych to zvládla a křest Impotenta bych oblažila svou přítomností, ale od nás ze Zapíchnutých vidlí prostě ne a ne a nestíhám.
Tak mi nezbývá nic jiného, než zamáčknout slzu a držet Kostějovi všechny palce, co mám.
Minulý týden ve středu mi přišel e-mail z České televize, který mne velmi překvapil. Mimo jiné i proto, že přišel na adresu webmaster (z) bahno cz, která vlastně ani neexistuje a zachytil se v doménovém koši:
Celý příspěvek
To není tím, že bych tě měl míň rád, jenže se tě začínám míň bát.
Celý příspěvek
To se tak někdy stává — děti nám odrůstají a odcházejí do světa. I Jejce začaly být Zapíchnutý vidle malý a tak se vrátila na svůj webajs. A protože se jí zalíbilo publikování na bloguje, založila si tam i svůj deníček.
Byla jsem přesvědčená, že mě Jejka ničím nepřekvapí (maximálně by mne překvapilo, kdyby pravidelně publikovala vícekrát než jednou za rok...).
Zprvu to vypadalo, že všechno bude podle mých představ. Dokonce si neodpustila ani zmínku o našem nedělním dopoledni...
Ale rodič míní, dítě mění. Dnešní Jejčin článek mě fakt překvapil... Jednak jsem další nečekala dřív, než tak za týden a pak to téma...
Jejka kousla do velmi ožehavého a bolestného problému.
Teď si myslím, že kdybych někdy třeba ochrnula a nebyla schopná sebemenšího pohybu a kdybych neměla naději na zlepšení, že bych byla pro. Ale... kdyby ta situace opravdu nastala... nevím, nedovedu odhadnout. Trápit se dlouhé, předlouhé roky v beznaději bez možnosti pohybu... nebo to skončit?
Jak silná by byla u mne touha po životě a kdy umírá i ten poslední zbytek naděje, že třeba někdy... možná...
Jak velká by byla moje touha, poskytnout svým dětem spokojený život bez břemene v podobě nemohoucí matky?
V Jejčině anketě jsem hlasovala pro Ano. Jsem pro svobodnou volbu... ale... kdoví, zdali bych jí využila?
Kdybych někdy říkal, co si myslím, viděli byste, že jsem měl vždycky ve všem pravdu.
Celý příspěvek
V takovém kravíně se dá najít ledacos... Svého času v něm bydlely kravky, v současnosti ho obývají mraky vlaštovek i jiřiček, ale zřejmě tam někdy přebýval i čiperný kanec Sterkid. A zapomněl si tam soje velmi intimní poznámky...
Nedalo mi a do mírně špinavého deníku jsem nahlédla. Co mne ale špína udivuje, když to bylo prase... Sterkid si toho psal hodně - především kdy, s kterou, kolikrát... Byl velmi, VELMI potentní. Co mne to ale udivuje, když to byl kanec...
Celý příspěvek
Už jsme vás pozvali na dvoreček, do stájí, domečku pro zaměstnance a protože je dneska hezky, vyběhla jsem zvesela do kravína...
Jak už jsem několikrát podotkla, náš digitálek je předpotopní příšerka a tak záběry interiérů nejsou nic moc. Pevně věřím, že kvalita snímků naše drahé čtenáře neodradí.
Celý příspěvek
Kdysi jsem slíbila, že podrobněji představím prostory Zapíchnutých vidlí. Minule to byla stáj, dnes je na řadě domek pro zaměstnance...
Celý příspěvek
Tak nějak mě to letošní jaro a dubnové počasí zmáhá... Tož jsem se chtěla zeptat, jak jste na tom vy...
Dneska odpoledne jsme se s Arsinoe tak trošku zakecaly a jak u babského potlachu bývá zvykem, postěžovaly jsme si trošku na baroko. Přely jsme se, která je vyšší (vyhrála jsem o centimetr) a která víc váží (to jsem bohužel vyhrála taky). Pak jsem šla k rybníčku s Terezkou a docela vážně uvažovala, že si tam hupnu také a pár tempy zkusím umořit něco mého pracně vybudovaného sádélka.
Mé rozvažování přerušil příjezd vozu (dle mého vkusu nevzhledného), ve kterém seděla neohlášená a nevítaná návštěva. Jeden Silvestrův známý Radek se, cestou do Mladé Boleslavi, u nás zastavil, by popil něco kávy a hlavně nás seznámil se svou manželkou.
Arsííííí, je to dobrý!!!!
Celý příspěvek
"Terezo, do vody nesmíš, nech tam ten klacek, mám jinej...., řekla jsem NE!!! Schnula bys celou věčnost... To, že je kalendářní jaro a kočky nadrženě řvou neznamená, že se budeš ráchat ve vodě. Fakt mě neukecáš a přestaň na mě blbě čumět!!! Zkrátka říkám NE, NE a NE!!! Nesmíš! A co řeknu, to platí!"
Celý příspěvek
Bylo nebylo, nedávno tomu, co jsme se stali svědky toho, kterak jeden náš dobrý a šikovný známý, kterého jsme navštívili, cosi dělal na zahradě a sedřel si kůži na pazouře. Zranění to nebylo smrtelné, ba ani životu nebezpečné, leč nějaké ošetření — či spíš vyčištění — to chtělo. A protože vlastním několikero drápkatých zviřátek, starám se o domácí zásobu starého dobrého kysličníku. A náhoda způsobila, že jsem se mohla nabídnout s okamžitou pomocí:
"Byla jsem dopoledne v lékárně a mám u sebe kysličník, měl by sis to tím polít, tím nic nezkazíš."
"No neblbni, přece si na to nebudu lejt nějakou sračku, my na to máme něco lepšího, to nám doporučila sousedka. Je to bezvadná věc!"
Po chvíli přinesla manželka zraněného ze své domácí lékárny tajemnou lahvičku. Ukázala nám jí se slovy: "Každej jenom kysličník, ale my na sobě nebudeme šetřit. Tak jsme se plácli přes kapsu a koupili jsme si tohle, hele!"
No jo, fakt na sobě nešetřili... Budu se nad sebou zamyslet a taky udělat něco pro lepší zdraví. Příště se vykašlu na blbej obyčejnej kysličník a koupím si jako oni Peroxid vodíku.
Na stránkách Catarina.net se objevil nápad:
1. Vezměte nejbližší knihu.
2. Otevřete ji na straně 23.
3. Najděte pátou větu.
4. Přepište tu větu do svého deníčku i s tímhle návodem.
A já se tedy přidávám a tady je moje věta:
Zbytek peněz jsem mu přikázal vložit do řízeného svěřeneckého fondu pojišťovny.
Robert Heinlein — Dveře do léta
Ghostik
Hledám dívku z autobusu do Brna
Pídžej
Márinka na netu
... určitě moc dalších...
Milulý měsíc mě překvapily zachráněné kundičky, tentokrát jsem pozvedla obočí nad sexem s koněm... Vlnu klitorisů spustila Yfča svým komentářem pod jedním z článků. Kdo hledal, kterak zapojit sporák, se asi nestačil divit... Hovno trošku kleslo, přesto se i nadále drží na prvním místě.
Celý příspěvek
Nějaká zvláštní nátura nominovala stránky Bublajícího bahna a Zapíchnutých vidlí do Českého lahváče. Nebýt trackeru, tak bych ani nevěděla, že tam můžou být zařazeny i takovéhle bláboly. Kdo to byl, přiznejte se!
V noci se mi zdálo o hovnech a Silvestr mě přemlouvá, ať si vsadím Sportku. No nevím, obávám se, že výsledkem bude akorát to, že vyhraju obsah snu.
V pondělí jsem koupila zrní vrabečkům, kteří nám štěbetají na okně a znečišťují parapet. Než jsem hrubým násilím dnes konečně dokopala Silvestra, by opeřencům vyrobil krmítko, kočky využili zrní místo písečku.
Nějaký dobrák oskarovitý mi poslal smsku s gratulací k narození mého vnoučete. Podrobila jsem obě své děti křížovému výslechu a přesvědčila jsem se, že se jedná o omyl. Když jsem na smsku odpověděla v dobrém úmyslu upozornit odesílatele na špatné číslo, nevybíravými (ba dalo by se říci až vulgárními) slovy mne poslal do daleka za hranice lidské civilizace.
Mám sto chutí zveřejnit jeho telefonní číslo.
Za pár okamžiků jedu nakoupit něco poživatin na víkend, který strávíme jen s polovinou našich dětí. Již se těším na natřískaný obchod. Nevím, proč lidi už pár týdnů nakupujou naštvaně zásoby jako před třetí světovou válkou nebo před hladomorem a nikoliv radostně a jako před vstupem do Evropské unie. Vždyť vstupem do EU nás čekají samé radostné a světlé zítřky!
A páč (byť střízlivá) píšu hovadiny, nechám toho. Buďto blbnu věkem, nebo na mne leze jaro. Budu si říkat, že to bude tím jarem.
Jeden z našich zákazníků projevil přání, nechat si natisknout své logo nějakou hezkou modrou barvou, jen si dlouho nemohl vybrat odstín, který by se mu líbil. A protože to byl milý pán, slíbili jsme mu vyrobit něco vzorků...
1. den
Silvestr nakydlil krásnou modrou barvu (odstín 111), natisknul vzorek a ukázal zákazníkovi.
"Fuj, to je ale nehezká modrá, ta se nám naprosto nehodí, my bychom raději nějakou světlejší..."
2. den
Silvestr nakydlil světlejší barvu odstín 222, natisknul vzorek a ukázal zákazníkovi...
"Jé, to je divná modrá, my bychom raději trošku do fialova..."
3. den
Silvestr přidal do barvy něco magenty, nakydlil odstín 333, poté přidal ještě více magenty a nakydlil odstín 444, natisknul dva vzorky a ukázal zákazníkovi...
"Jééééé, to je divná modrá, taková do fialova, my bychom radši trošku modřejší..."
4. den
Silvestr nakydlil několikero modrých odstínnů (555, 666, 777, 888 a 999), natisknul vzorky a ukázal zákazníkovi...
"Jééé, to je barev... My se nad tím s kolegou zamyslíme a pak vám řekneme, kterou bychom rádi..."
5. den
"Tak jsme si vybrali ten odstín 111 — ten je nejlepší a nemá chybu. Tím nám to naše logo natiskněte..."
A je to...
"Tvrzení, že i malý kašpárek dokáže zahrát velké divadlo, si vymysleli zakomplexovaní vykukové s malými ohony a soucitnými přítelkyněmi. Pravdou totiž zůstává, že rozměr penisu důležitý je. ..."
celý článek
Honit deset zajíců najednou je účelné, jen pokud jde o proskočení na čerstvém vzduchu.
Celý příspěvek
Vstávali jsme dnes po dlouhé době do sluncem zalitého dopoledne a nedalo nám, nevpustit trošku jara do bytu. Naše kočky otevřené okno přivítaly s povděkem a okamžitě se usadily na parapetu a pozorovaly rybník s dovádějícími kachnami.
My si jich ani moc nevšímali a při vaření dopolední kávy přemýšleli, co s načatým dnem.
"Můžeme si na dvorku třeba zahrát fotbal, našla jsem parádní píšťalku, hele!" navrhla Jejka.
"A jó, ukaž!" zbystřila jsem.
"Jé, já si písknu!" zajásal Silvestr, vyrval Jejce píšťalku z ruky, nabral vzduchu do plic co jen se tam vešlo a ...
"PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSK!!!!"
Celý příspěvek
"Mami, co máme dělat?"
"Dělejte třeba tohle..."
"To nás nebaví. Co máme dělat?"
"Tak dělejte třeba tohleto..."
"To je nuda... Co máme dělat?"
"Tak jděte třeba ven..."
"Co tam, tam je nuda. Co máme dělat?"
"Tak můžete zkusit tohle..."
"Jé, tohle ... to je votrava... Co máme dělat?"
Polibte mi...
Po letech se mi dostala do rukou Bible a já se rozhodla jí důkladně přečíst. Není to žádná sranda, toto moje vydání má přes 1800 stran a čtivo je to poněkud... těžkopádné, to je myslím nejvhodnější slovo. Ale už jí přečetlo tolik lidí a tolik se o písmu svatém hovoří, že mi to nedá a občas si pár kapitol přelouskám. Zatím jsem na stránce jedenáct a pár věcí nechápu...
Celý příspěvek
Nevadí mi, že manželka hodně čte, ale vadí mi, že se pak vlastními slovy snaží, abych o nic nepřišel.
Celý příspěvek
Moje paní mi nechce uvěřit, že se jí tolik nazlobím jen a jen proto, abych měl štěstí ve hře a zajistil nám tak na stará kolena slunné stáří.
Celý příspěvek
Objednali jsme si materiál a bylo nám oznámeno, že dnes v poledne si ho máme v Kladně u výrobce převzít. Silvestr se tedy hodil do gala, nastartoval Kočinelku a vyrazil na cesty. Dojel ale pouze k našim vratům, kde začal láteřit, proč tam stojí a troubí jakási smrdutá Avie. Z náklaďáčku vykoukla střapatá hlava velmi obézního řidiče a široce se tlemila:
"To jsem rád, že jsem vás našel! Vezu vám ten materiál, co jste si objednali!"
Jen zřídkakdy padne chleba s máslem tou nenamazanou stranou dolů, zřídkakdy se stane, že přijede někdo, ke komu jste měli přijet, ve chvíli, kdy k němu odjíždíte.
Většinou je to ale naopak. Máslo se rozkňahňá na koberci a právě v okamžiku, kdy odběratel zvoní na dodavatele, aby si u něj vyzvedl zboží, dodavatel buší pěstičkami do vrat u odběratele, kterému přivezl zboží, které si odběratel měl vyzvednout u něj...
Na zimních měsících je nejlepší, že oni spí a moje nervová soustava přežívá bez větších otřesů a oči zůstávají na místě. Klidné zimní měsíce skončily, já se plížím po chodbách jak Rambo v ohrožení a sonduji terén vytřeštěnýma očima vyšpulenýma až nebezpečně daleko od zbytku obličeje. Nosit brýle, odřu si bělmo o skla. Tu a tam se některý z nich objeví a já, po překonání srdeční zástavy, vřeštím, zalykám se hrůzou a polévá mě smrtelný pot.
Celý příspěvek
Motto: Nevím, čím to je, ale poslední dobou mě napadá jen to, co už někdo řekl. Nebo neřekl?
Celý příspěvek
Duben už od malička nemám ráda. Nemám ráda ani Velikonoce a nejsem odvázaná ani z aprílových žertíků. Nevím proč — je to měsíc, který už slibuje teplo, sluníčko, prázdniny... Snad moje mamina před mnoha a mnoha lety tento měsíc prožívala velmi negativně, že se to odrazilo i na mně, která jsem se měla narodit každým dnem. Ale duben nevyšel, prostě se mi na svět v tomto legračním měsíci (však i počasí si z nás dělá srandu) nechtělo a vydržela jsem až do první třetiny května.
A tak si tu pročítám internetové novinky s předsevzetím, že se prostě nepobavím a nenechám se nachytat. No... tu a tam se mi to nedaří. Ale zatím se mi nejvíc líbí tenhle...
