Tady v našem Zapíchnutým vidlákově je to vesměs samá rovina a tak je zcela automatické, že většinu nákupů (občas i výletů) absolvujeme na kole. Každý máme své horské kolo s blatníkama a světýlkama a nosičema a různejma udělátkama pro cestování s těžšími břemeny.

Ale přesto všechno vždycky při jízdě kamkoliv vzpomínám na svého prastarého Favorita s beranama, který mne před mnoha a mnoha (sedmi) lety opustil. A pochopitelně o něm pořád melu a melu a melu... Až to Silvestr nevydržel a dneska mi přivezl jednoho oberanovaného Favorita. Je to kolo starý jak Metuzalém, škaredý jak daně, má berany ohavně omotaný čímsi nepříjemným a je moje a je strašně krááásný!!!
Nedalo mi to a svezla jsem se do vedlejší vesnice a zpět.

A nerozbila jsem si držku a jelo se mi báječně.

Jupí!

Tak, a tohle je moje kolo s beranama.
Nechávám si ho hlídat, by mi ho někdo nečmajznul!

Náš nejmladší kocour Tadeášek dospěl a své primitivní pudy dává najevo kde se dá. Především se snaží přefiknout Kubičku, ale ta jako správná kastrovaná kočičí dáma řve jako kráva a nedá a nedá. Sice jsem do ní hučela, že to jednou tu chvíli vydrží, ale nedala si říct. Tadeášek občas své vilné touhy projevuje i na Matýskovi, který jako kastrovaný kocour, navíc kdysi zcela jednoznačně sexuálně orientovaný na "většinovou skupinu", jeho aktivitu velmi nelibě nese a rve se o své panictví jak drak. Zkrátka taky nedá a nedá.
Dnešní Tadeáškovy choutky odnesla kuchyňská chňapka. Bohužel moje nejoblíbenější. Tedýs na ní vilně mňoukal, pak se jí něžně zakousl do palce a pak jí vesele ojel. A nakonec jí ten dobytek počural, i když mu dala... No, proti gustu... ale zrovna mojí jedinou a proto nejoblíbenější chňapku... Smrdí i popelnice.

Takže konečně nadešel den, kdy jsme se rozhodli s Tedýskem navštívit našeho dvorního veterinárního lékaře za účelem kulifikace. Ale chybička se vloudila - felčar sídlí v Praze a telefon má nějako mimo provoz. A kdybychom jeli do Prahy jen tak se objednat, tak to bude stát majlant. Jednak za benzín a taky... no, vedle veteriny je bazar a v tom bazaru mají krááásné kolo s beranama za velmi příznivou cenu... :o).

Nezbývá než zkusit najít nějakého kulifikátora v blízkosti našeho Vidlákova. Nebo počkat, až mi Tadeáš znásilní moje kožešinové bačkorky a vyčurá se do nich taky. Pak mu ty koule asi utrhnu sama. A zadarmíko...

Dnes ve 14:00 nás očekává veterinář v nedalekém městečku...

A jak to dopadlo...

Celý příspěvek

Práce máme nad hlavu a díky tomu poslední týdny náladu pod psa. Ale přesto všechno se mi ten dnešní den zdá takový... světlejší, zářivější, veselejší!

I přesto, že je to možná (určitě) z deště pod okap...

Poslední dny mezi mnou a Silvestrem probíhá lítý boj. Agresivitu našich maličkostí, kterou vytváří papírování posledních týdnů, ventilujeme řvaním okolo myčky.

Silvestr si myčku nádobí vždycky přál, já jí vždycky považovala za naprostou zbytečnost. Jenže v hospodě u piva, navíc ještě na vesnici, se semele leccos a tak se stalo, že jednoho krásného dne Silvestr jednu zánovní myčku přitáhl domů. S nedůvěrou jsem se dívala, kterak užitečné místo pod dřezem zaplňuje tímto neužitečným a nevzhledným předmětem. A u toho jsem pochopitelně poslouchala, jak to bude báječné, když se nádobí nebude muset mýt po staru ve dřezu, ale stroj to udělá za nás...

Mno... První mytí jakžtakž prošlo, pak už to byla slabota. Moje nedůvěra se stala větší, když díky blbě zmáčknutému čudlíku (mačkal ho Silvouš ) myčka napouštěla a napouštěla... až napustila tolik vody, že jsem nestačila vytírat podlahu v kuchyni.
"To se doladí, bude to bezva," byla jsem uklidňována. Hmmm...

Pak se Silvestr pár dní okolo myčky plácal a já jí ignorovala. Včera jsem ale svolila, že se nádobí zase umeje v myčce. Myčka myla, netekla kam neměla a vše vypadalo docela dobře. Ovšem jen do té chvíle, kdy jsem se podívala na výsledek její práce. Muhehehehehe... Naházela jsem pak nádobí do dřezu a automaticky ho začala mýt v teplejch. Když ale Silvestr pořád řval, že to doladí, že to bude bezva, zablemcala jsem vlastnoručně umyté talíře jakýmsi nevzhledým zbytkem ze dna kastrolu, hodila mu je na hlavu a ať se stará, bambula.... A teď čekám na výsledek.

Exisituje někdo, kdo mne přesvědčí, že myčka nádobí není zbytečný křáp, nýbrž užitečný pomocník v domácnosti???

S majitelem objektu jsme se domluvili, že v několika místnostech dáme do kulturnější podoby podlahu s tím, že nám tyto úpravy odečte z nájmu. A tak jsme si dnes místo papírování udělali výlet do okolních měst, bychom zakoupili něco málo lina.

Celý příspěvek

U dnešní poslední noční kávy jsem si otevřela word s tím, že napíšu, jak jde u nás ve Vidlích život. Po několika minutách tupého čučení na prázdnou stránku mi došlo, že díky dvoumetrové hoře papírů (které bych nejraději spálila na dvoře v sudu, leč finanční úřad je názoru zcela jiného a chce si je zřejmě odnést do sběru) je o nové zážitky docela nouze. Díky přehrabávání se vidlema v papírech není čas ani na běžné domácí práce.

Celý příspěvek

A máte tu léto, jehož začátek se mi zdá poněkud ... rozmarný? No, dejme tomu. V posledních týdnech se na nás do Vidlí snesla mírná pohroma v podobě nekonečného (a ohavného a slizského a vůbec nesnesitelného) papírování, což nás zdržuje od mnohem zajímavějšího sekání porostů na zahradě a vyklízení kravína. Nehledě k tomu, že o vysedávání u počítače a přehrabávání se v papírech se blbě píše (proto tolik monologů...). A navíc je pořád docela zima, první letní den je obohacen bohatými srážkami — brrr.

Taky se mi zatím podařilo odvrátit nebezpečí v podobě ovcí. Máme totiž velmi milého a bodrého souseda, který při spatření naší zpustlé zahrady přišel s nápadem ovčí sekačky. Nic proti tomu, ovečky by se mi moc líbily, ale přeci jen moje — pořád ještě pražská — dušička odmítá celé léto koukat na milá zviřátka, které soused na podzim jednoduše podřízne a zblajzne...

Tak můj vkus ještě nepoklesl, abych přemýšlel sám nad sebou!

Celý příspěvek

Statistiky na counter.cnw.cz nějak přestaly statistikovat souboje Microsoftu a zbytku světa a zůstal jen seznam slov, která jste hledali před skokem sem do Zapíchnutých vidlí.

V dubnu vás sem zavítalo 3735 a hledali jste mimo jiné i:

hovno, prasárny, velký klitoris, proslov na svatbu, větný rozbor, svět na hovno, poliklinika Mazurská, kdo hulí ten umí, slohová práce na téma EU, sex alfi, mokré tričko, barva na vlasy, ischias, snubní prstýnky, muzeum zla, Chyba 629 GPRS, svatební proslov, nahoře bez, spanking, pavoukovci, sex s koněm, zvrtnutý kotník, zlomenina ruky, zánět dutin, prodej trvalek, Olga Hepnarová, bartoň, pletení ponožek, marcelka, časopis Dikobraz, moje poprvé, první sex, krasobruslaři USA muži, 4. kosmická rychlost, třináctá komnata, maturitní písemka čeština, rybí salát, statistika obyvatel, línání, kamna na uhlí, spamihilator, oteklý kotník, změna zákona o dani z přidané hodnoty duben 2004

V květnu se do Vidlí zapíchlo 3574 očí a někteří z nich chtěli najít:

hovno, svatební proslov, svět na hovno, linux na hovno, větný rozbor, obří klitoris, malá píča, spanking, sex s koněm, budovatelské písně, Otýlie Vranská, Olga Hepnarová, spanking hardcore, šel študý chudent hruškovi na strýčky, svatební proslovy, svatební pochody, keltské znaky, maturitní vysvědčení, Kain a Ábel, Kainova žena, Metuzalém, dionaea muscipula, kalimero, planina nazca, školní bulvár, vzduch je opět naše moře, pampeliškový med, jak funguje pípa, pavouk křižák, výměna menstruační vložky, vysokoškolské středistko pro letecké sporty, ráno raníčko panna vstala, trpaslík, jak se naučit větný rozbor, bolavé klouby, humoristický časopis, metla lidstva, znásilnění dětí, nadržené hvězdy, mokré kundičky, zachraňte kundičky, virtuální chlívek, se sovětským svazem na věčné časy, uzemnění kabelů.

Nad některými výrazy jsem se usmála, nad některými podivila a některé jsem ani nechtěla zveřejnit. No a některé jsem fakt nezveřejnila, protože to už bylo na mou klášterní výchovu moc.

Ale i s tímhle si zase vyhledávače užijou... až jsem uvažovala, že seznam nezveřejním nebo že ho sem dám jako bitmapu, bych nebyla nařčena z umělého zvyšování návštěvnosti. Ale pak jsem si vzpomněla, že za účelem větší návštěvnosti se dělají jiné, daleko horší věci...

Tak jsme se nedávno (jsou to na den přesně dva dny) jeli s dětmi do Prahy a volného zbytku večera jsme využili ke společenské návštěvě u jedné populární blogerky.

Vychrupli jsme kafe, zdrbali Superstary a jiné exoty, podívali se na statistiky návštěvnosti a podivili jsme se nad vyhledávanými slovy (já jsem dneska chtěla napsat o tom, co někteří návštěvníci hledali v Zapíchnutých vidlích, ale bylo by to docela hutné žrádlo pro gúglíka, tak nevím...).

Když jsme svým hostitelům chtěli udělat radost a chystali se k odchodu, rozloučit se přišla i nejmenší členka jejich domácnosti Lentilka. Tu k nám bohužel pozvat nemůžu. Přestože je náš zvěřinec hodně tolerantní, vše má své meze. Však jak mi taky doma všechny naše chlupaté příšery očuchávali neoprének, do kterého si oblékám své pochroumané zápěstí... Naprosto nechápaly, že jsem jim původce oněch zajímavých čichových stop nepřinesla na hraní... nebo k večeři?

Ale přece jim nebudu dávat žrát Lentilky... Dostanou granule...

Celý příspěvek

Jak vám ji mám vypodobnit? Měla velké oči a krátké nohy a - jo - strašně se bála a ještě víc lhala.

Celý příspěvek

Každá správná ježibaba alespoň jednou za život zaklela krásného a bohatého prince v žábu. A když pak nějaká chudá a hodná žena žábu-prince políbila, ježibabí kouzlo zrušila a z žáby se zase stal krásný bohatý princ. A ten pochopitelně svou vysvoboditelku pojal za manželku, nechal na ní přepsat půl království a žili šťastně až do smrti.

Dnes se mi u našeho rybníčku z ničeho nic začaly motat pod nohami desítky zakletých princů. A protože se považuji za vhodnou adeptku na vysvobozování, jednoho žabáka jsem vzala do rukou abych ho líbla na čelo a získala tak jeho srdce i jeho království. Ale nakonec jsem nelíbala...

Při mé smůle by to mohla být zakletá princezna a navíc mi to připadalo tak trošku pedofilní...

Celý příspěvek

Jo jo, Praha je plná krav. Když jsem vyrazila z našeho Vidlákova do matičky stověžaté, potkala jsem tam taky krávy. Ale ne všechny se dají fotit - z některých krav totiž i můj objektiv blil. Ale kupodivu z těch dvounohých...

O pár zajímavějších kraviček se s ostatními Vidláky podělím. A aby těm kravičkám nebylo smutno, přidala jsem k nim jednoho bejčka... Je sice o něco starší, ale pořád je to fešák!

Celý příspěvek

Nepovažuji se za pupek světa, ale cožpak mohu za to, že se svět sám od sebe zcela systematicky rozprostřel jaksi koldokola okolo mne?

Celý příspěvek

To jsem celý já: Když dělám, tak dělám, a když žiju, tak to taky nestojí za nic.

Celý příspěvek

Tak se občas v životě něco semele, že člověk pak nejen nestíhá, ale i jeho nálada stojí za starou bačkoru. V posledních dnech přešel humor i nás v Zapíchnutých vidlích. Nějak v těchto dnech nemůžeme najít světlejší chvilku a psát o tvrdé realitě? Brrr, každej máme svých starostí dost a proč jimi ještě živit ostatní...

Včera jsme se chystali do Prahy a já cestou do koupely viděla na konci zahrady něco malého a bílého. "Ňu ňu ňu, to je koťátko, hele, to bude od tý tričkatý kočičky!" rozněžnila jsem se.
"Zapomeň na další kočku, cožpak jich nemáme dost?"
"Já jí taky domů nechci, ale ťu ťu ňu ňu, to je drobeček. Hele, jak tam pobíhá. Asi honí broučka..."
"Nech kotě s broučkem, přijedeme pozdě."
S kartáčkem na zuby v tlamě jsem čučela z okna koupelny na koťátko. Snad mu něco není, když pobíhá na jednom místě... chudýsek maličkej
Než jsme odjeli, šla jsem se na koťátko podívat. Neuteklo... A já se pak chlubila, že jsem ťuťala a ňuňala na igelitovou tašku z Hypernovy.

V Praze se divili nejen krávám, ale i tomu, jak jsou narvaný silnice — kam se na to hrabe všední den. No — počasí nic moc a tak lidi asi neodjeli na svá víkendová sídla. Čučeli jsme na auta před sebou a zaujal nás jeden větší vůz s ohromou reklamou "Kaskadér roku 2002" a "www.kaskader.cz". Nezaujal nás díky reklamě, ale díky své jízdě. Na tříproudové komunikaci to šněroval z jednoho pruhu do druhého. "Šmarjá, ten je snad ožralej!" Když kaskadérovo auto oblizovalo svodidla, Silvestr ho předjel a já si prohlédla řidiče. Lokty na volantu a v rukou dva mobily, na kterých vyťukával smsky.

A pak už jen spousta nepříjemné práce, kterou jsme v pět ráno odložili na později.

A to později je právě teď...

Moje máma, pane, uměla škubánky, že by to moje manželka nikdy nedokázala. A mohla by se to taky někdy opovážit zkusit!

Celý příspěvek