Naprosto netuším, co Silvestrovi ruplo v bedně. Jen tiše zírám a děsím se, zda jeho postupující imbecilita neudělala nějaký větší skok a jaké to bude mít následky...

To si tak vesele (mno...) dělám do noci něco pro FÚ a Silvestr se brouzdá po netu, abych v kanclu neseděla sama. Nepříjemná práce mne ale natolik rozběsnila, že se mi ani něco po jedné hodině noční nechtělo spát, tož jsem si do postele k zapnuté televizi vzala jakousi brakovou literaturu pro odreagování. Ale pak mne odreagoval Silvestr, že jsem fakt nestačila zírat....

Na Primě běžela nová Svůdná šance, kteráž se v současné době zove Rychlá výhra. Tmavovlasá slečna tam cosi plkala a najednou Silvestr zblbul. Vzal MŮJ mobil a zavolal na číslo, které slečna donekonečna opakovala. Rozuměli jste dobře? Z MÉHO mobilu do TÉTO soutěže!

Jakási plechová huba Silvestrovi oznámila, že má po zaznění signálu uvést své telefonní číslo, jméno, příjmení, rodné číslo (!!!) a adresu trvalého bydliště, poté že bude v případě jeho vylosování volán, aby zodpověděl danou otázku. Pak se ozval slibovaný zvukový signál a Silvestr začal mlít.

Jediné, co mne utěšuje je skutečnost, že veškeré požadované údaje měl nakecat během 30 vteřin. Takže to zatím skončilo u Silvestrova představení a uvedení telefonního čísla.

Nakonec se projevila Silvestrova imbecilita nejhůře — s MÝM ubohým mobilem v ruce asi pět minut čekal, jestli bude vylosován.

A já se asi budu stěhovat k mamince...

Pokračování: až mi přijde účet za telefon...

Můj první psík byl trpasličí papírový knírač Andy (dožil se krásných 16ti let), kterého následovala parádní papírová německá ovčačka Hera, poslouchající snad i na pohyb obočí. Ta se dožila také úctyhodného stáří, leč bohužel ne v mé blízkosti - po roce jsme jí museli věnovat známým na venkov. Moje babička totiž docela běsnila, když si Heruška chtěla mezi jejími floxami zahrabat kostičku. To se pak babča až vzteky zalykala a poté dlouze tupě zírala na metrový kráter uprostřed záhonku.
Třetím psem mého dětství byla Arleta - krásná černá královská pudlice. Ta se bohužel nedožila dospělosti, protože v necelém roce skončila pod koly autobusu. Pak mým dospíváním proběhl ještě toulavý kocour Kryšpín, kterého nám asi po dvou letech sežrali sousedi...

Celý příspěvek

Byl krásný letní den, od rána pražilo sluníčko a strýček Katastrofič se vydal s tetou a vnoučaty na poměrně vzdálené koupaliště. A protože bylo horko, strýček odmítl jakoukoliv tuhou stravu a lil do sebe jednu limonádu za druhou. A nakonec neodolal pořádné porci melounu. A pak se vesele všichni ráchali ve vodě, pak popíjeli limonády, pak požírali melouny, opalovali se, ráchali ve vodě, popíjeli limonády... a tak pořád dokola... A libovali si, jak prožili hezký den.

Celý příspěvek

Jak se zdá, tak beránek Lojza bude veselá kopa. Zatím sice moc po zahradě necourá, ale už alespoň vykukuje ze svého úkrytu a když mu nosím chlebík vlastní výroby, projevuje upřímnou radost.

Já za to nemůžu, to si vymysleli chlapi v hospodě... přesně Silvestr s jedním místním dobrákem. Tím, co nám hodil na krk Nerouška (a já mu pak hodím na krk štěňata...).

Byli jsme dneska pro Jejku v Praze, stavili jsme se ještě s jedním známým na kafíčku v jedné zapadlé kafárničce a do milého rohovoru zazvonil Silvestrovi v kapse telefon:

"Nazdar, sousede..... ne, nejsme doma, budeme až tak za dvě-tři hodiny.... jo, klidně... ne, vůbec nám to nevadí... jasně že Alfa nebude mít žádný námitky.... tak ať počká na zahradě, než přijedeme... jasně, že u nás může bydlet, místa je tu dost..., ne, fakt jí to nebude vadit..., jo, měj se, čau..."

Při slovech, že proti tomu určitě nic mít nebudu a že u nás bude kdosi bydlet, jsem zbystřila. Ale nechtěla jsem před lidmi na Silvestra vřeštět, případně ho bít, tak jsem pro jistotu nepoložila žádný konkrétní dotaz, ale držku jsem hodila dobrou, jen což...

Když jsme přijeli do Vidlákova a vylili se z auta (Kočinelka nemá klimatizaci...), hledali jsme našeho nájemníka. Hledali jsme dlouho, zahrádka je poměrně rozlehlá a místy neudržovaná. A pak, v nejvzdálenějším koutě stál a nedůvěřivě na nás čučel...

Jmenuje se Lojza a zatím s námi moc nemluví.

Celý příspěvek

V rámci zvyšování náročnosti jsme místo dosavadních běžných rozborů se slovním doprovodem najeli nově na analýzu s verbálním komentářem.

Celý příspěvek

Terezce skončily "její dny" a už snad bude chvíli klid. Ale všichni jsme pár dní obdivovali Nerovu potentnost a Terezčinu vstřícnost k těmto primitivním radovánkám.
Bušili do toho fakt pořád.
A když už Nero nemohl, Terezka se snažila sama...
Až pak už odpadli oba.

A nám už nezbývá než čekat, jak tohle všechno dopadne...

Celý příspěvek

Dlouho jsem se RSS čtečce bránila zuby nehty, ale pak jsem jednu zkusila a už si bez ní své vegetování u počítače, který je věčně připojen na net (věčně — čti jak dovolí Eurotel) nedovedu představit. Moje první čtečka byla taková obyčejná a nic moc neuměla. Pak jsem si našla čtečku Abilon, která se mi zádla o něco přívětivější. A nakonec jsem zakotvila u RSS Point. Tohle je čtečka zcela dle mého gusta — leč nikoliv dle gusta mého počítače. U nás ve Vidlákově tu a tam nečekaně vypnou proud a to se této čtečce ani za mák nelíbí. Jediné, co se s ní dá pak dělat je smazat, nainstalovat znovu a znovu si aktivovat všechny kanály. A to se mi ani za mák nelíbí. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se vrátit ke starému Abilonu. Ale přece jen bych raději něco lepšího...
Nevíte někdo o nějaké přítulné čtečce, kterou bych si (zdarma, jak jinak) mohla stáhnout?

Koncem května k nám na přechodnou dobu přišel bydlet Neroušek. Nejdřív nás chtěl sežrat, ale pak zjistil, že se u nás zase nemá až tak zle a dá se říct, že nás svým způsobem adoptoval. My si Nerouška taky oblíbili a žili jsme si tu v klidu a míru všichni dohromady.
Nero pochopitelně zahořel největšími sympatiemi k Terezce, která jeho city vřele opětovala. Jeden bez druhého nedají ani ránu a my všichni se bojíme chvíle, kdy nás Nero opustí se svým novým pánem a půjde zase světem dál. Nero bude Terezce strašně chybět a věřím, že i jemu se po ní bude stýskat.

Ale jak je známo všem - nevděk světem vládne...
Snažíme se dát opuštěnému zviřátku domov, máme ho rádi, staráme se o něj a on...
No co to...
No toto...
Ach jo...

Celý příspěvek

Moje mladší miminko si před nějakou dobu pořídilo pískomila. Holčičku... A aby pískomilce nebylo smutno, za dva dny jí přibyla kamarádka.

Chybička se však občas vloudí i do zkušeného očka chovatelova — s tím už máme bohaté zkušenosti, tak nás to ani moc nepřekvapuje (naše kočička Jakub nám byla též podvržena coby kocour...).
Nejinak tomu bylo i v případě jedné z pískomilek...

Ortica si před nedávnem začala stěžovat, že jedna pískomilka je taková veselá až rozverná, ale že ta druhá je nějaká divná, smutná a moc se nepohybuje. Ale než se ve fofru uzavírání klasifikace na konci školního roku dostala s nemocným zviřátkem na veterinu, zviřátko se vyléčilo samo. Pískomilka šťastně povila a začala opět vesele pobíhat po kleci.

Z devíti pískomilých červoušů (první týden nevypadali jako myši, spíš jako červouši...) přežilo sedm. Ovšem těch sedm se má čile k světu a už by rádi vypadli od rodičů.

Není mezi váženými čtenáři Zapíchnutých vidlí někdo, kdo by prahnul po pískomilovi?

O tom, že jsou prázdniny, už jsme něco tu a tam v posledních dnech zaslechli. Ale dnes nám to došlo v plné míře, protože se dovalila s bágly část našich mláďat. Po kontrole lednice se mláďata chvíli rvala o počítač a pak jsme je ukecali, aby se s námi jely projet na kole po okolních vískách. Sluníčko svítilo a výmluvy dětem došly.

Celý příspěvek

Jejdanánku, to je ale báječné léto... Co nám chybí — snad jen dovolená, kterou bychom si po sedmi letech rádi dopřáli. Ale jinak je to fajn. Sedíme v kanceláři, v kamnech vesele praská oheň a po večeři si jen tak u červeného vínka brousíme po Internetu.
"Jé, hele, to je báječný, na vidlích budeme mít 37 000 návštěvníků!" zahulákám radostně na Silvestra.
"Tobě běží net?" zvídá moje drahá polovička.
"No jasně, jak z praku. Když vždycky tak deset minut počkám, i stránka se natáhne!"

Venku začíná krápat... a v kanceláři je nesnesitelné vedro asi 17°C. Kdo stavěl tyhle ratejny s metr silnými kamennými stěnami byl zaručeně otužilý. Silvestr láduje dříví do kamen a když se ozve příšerná rána, zděšeně se dívá, kde vypadl kus komína.
"Co blbneš, to je jen letní bouřka," zklidňuji ho, abych vzápětí vyděšeně vylétla ze židle i já. Cosi létajícího se chce totiž usadit na mém rameni. Kočky to okamžitě probudilo k nevídané činnosti a vrhají se na lov bzučící potvory. Nalákáme je na žvanec do jiné místnosti a pouštíme se do boje my. Každý uchopíme tlustou knihu a plácáme kolem sebe. Silvestrovi se podařil přímý zásah, zvíře spadlo na zem aby vzápětí bylo pohlazeno Silvestovou farmářkou. Byl to sršeň úctyhodných rozměrů. Doufám, že tu někde v záloze nečeká jeho brácha.

Terezka s Nerouškem se před deštěm schovali do stodoly a kdoví, co tam dělají. Jestli je to tak, jak se mi zdá, že by to mohlo být, v září se dočkáme jejich potomků, neb Terezka má své dny.

Bouřka je v plném proudu. Prásk! Silvestr nadskočí a zavřeští něco o lehkých ženách a o tom, že se strašně lekl.
Já píšu tenhle canc. Asi z toho léta a z papírování už blbnu. Zkusím ho hodit na web a pak už jen budu čekat, kdy nám to tady opět vymlátí proud — to totiž za deště a navíc za bouřky patří k lidovým tradicím Zapíchnutého vidlákova.

A pak preventivně vypnu své stařičké počítadlo, přiložím v kamnech a půjdu zapálit svíčky.

Jsem výjimečný člověk. Některé věci dovedou snad všichni lidé na světě, až na mne.

Celý příspěvek

Až se příště zase nechám Silvestrem ukecat, že pojedeme pro cosi přes čtyři vesnice, skočím na Favorita a vyrazím stejně jako dneska, tak si budu nadávat přinejmenším do nedojených krav.

Moje horské kolo má několikero taštiček — na nákupy, na nářadí, na mobil a především na rukavice a brýle. Nikoliv proti sluníčku, leč proti rozličným poletuchám. Favorit nemá nic...

No a já právě jaksi neuvažovala a vyrazila jsem bez brejliček. A protože se tu na polích prohánějí traktory a sekají rozličnou zeleň jak vzteklí, nedobrovolně jsem svezla několikero černých pasažérů. Čmelák, který mi seděl asi čtyři kilometry na noze mi ani tak nevadil, ale takový ty mrňavý mušky mi s... štvaly strašně. Jo, kdyby si sedly na kolo, nebo ještě tak na moje rameno... ale ty potvory se chtěly vozit v mých očích...

Fujtajxl, to byla jízda...

Protože doma není ani podmáslí ani jogurtík, zkusila jsem dnes zcela obyčejný chlebík:

310 ml mléka (měla jsem jen trvanlivé)
1 polévková lžíce oleje
1,5 čajové lžičky octa
1,5 čajové lžičky soli
1 čajová lžička cukru
300 g hladké mouky
200 g žitné mouky (jemně mletá)
1 čajová lžička sušeného droždí
1 čajová lžička drceného kmínu

pekárna ETA, program KLASIK, malý, tmavý, před posledním kynutím jsem vyhodila metličky.

Chlebík je nepatrně nižší (asi dvě třetiny formy), ale chutná dobře.

Counter stále ještě tají, kterak na tom je souboj Microsoftu versus zbytku světa a tak se musím spokojit jen informacemi, která slova přivedla několik návštěvníků z vyhledávačů do Zapíchnutých vidlí.

V červnu Vidlácké počítadlo zaznamenalo 3553 přístupů (z toho1801 nových a 1752 opakovaných) a vyjma obvyklých a nechutných čuňáren, kterými už nechci vyhledávače krmit, jsem se dozvěděla, že duše zvědavců hledala mimo jiné i cosi o nemocech, jako jsou paradentoza či artroza, někoho zajímaly úrazy — zlomenina ruky, oteklý kotník, zlomenina kotníku a také autentické záběry smrti a drastické videoklipy. Kdosi prahnul po manželském chomoutu a chtěl se něco dozvědět o svatebním proslovu a svatebním pochodu. Kohosi zřejmě honila mlsná a tak hledal informace o fidorkách a miňonkách, další dobrák se chtěl pokochat naším humorným turnajem v tenise a docela dost lidí hledalo informace o zločinech, Otýlii Vranské, Olze Hepnarové, Václavu Babinském a Alžbětě Báthoryové.

Pár lidí se chtělo dozvědět něco o Eurotelu DataNonstop, Windows na jednom počítači a několikrát o Linuxu, který je prý na hovno.
V neposlední řadě se několikrát hledala domácí pekárna a mnohokrát mouka typu 550.

Překvapilo mne, že na Vidlích hledáte nechutné vtipy, miss mokré tričko, dole bez a pirsing.

Kohosi zajímalo kolo Ukrajina a kolo s beranama. No, to si tedy početl...
A pak už to byla jen výroba peletek, Zemanova Studna a dotaz, jak navázat konverzaci.
Jako poslední bylo sdělení, že když je středa, je ho tam třeba.

Dneska Tadeáš navštívil opět veterinu, aby dostal další (a zatím poslední) dávku antibiotik po nedávném chirurgickém zákroku. Sice píšu navštívil, ale výstižnější by bylo, kdybych napsala, že byl podle vylákán do přepravky a poté násilně držen na veterinárním stole. Ale byl statečný, nikoho nepoškrábal a protože neumí zabíjet pohledem, tak jsme to všichni ve zdraví přežili.

Po návratu domů se přežral granulema a poté nám v praxi i přes značné protesty Kubičky dokázal, že i vykastrovaný kocour může mít plnohodnotný sexuální život...