Jura dráždí krásným výhledem, který určitě jednou bude mít z oken svého vysněného domečku. U nás ve Vidlákově se sice nemůžeme kochat pohledem na hory a lesy, ale pohled z okna ložnice taky není špatný, co myslíte?
Připravujeme se na stěhování z 18+3 do 1+1. Je to sice divný a fakt to nedokážu pochopit, ale všechno se nám tam nějak nevejde. Takže likvidujeme, prodáváme a rozdáváme co se dá. Našla jsem taky jednu žárovku.
Nevíte o někom, kdo by jí chtěl?
Fakt mi to nedá a musím tu dobrou duši prásknout...
Jak jsem už psala, včera jsme tu s Yfčou popili něco kafí, zdrbali něco deníčkářů a Kvičislavu Doudovou, pohovořili o kocourkovské politice a televizních reklamách, co budeme dělat, až budeme mít miliony...
A pak to na Yfču prasklo. Jen tak jsem se zmínila, že až budu jednou hodně movitá, jako první si koupím Kosmodisk. Yfča nechápavě vyvalila svůj hnědý zrak: "Co to je?"
Snažila jsem se jí připomenout tu usměvavou paní z Mladé Boleslavi... a nic. Barvitě jsem líčila, že když to na sebe navleče, rázem bude rubat dříví, okopávat brambory a úsměv nesleze z její tváře... a nic.
Yfčule zkrátka neví, co je to Kosmodisk!
Šťastná to žena...
Do Zapíchnutých vidlí pár dní neproudil eurotelí signál, což pro nás znamenalo mimo jiné i nedostupnost internetu.
Už po několika hodinách jsem začala pociťovat nepatrné abstinenční příznaky. Ale na druhou stranu — zbavila jsem se něco restíčků, které jsem díky vašim blogům a deníčkům pořád odkládala a doufala jsem, že budu mít víc klidu (ehm...) na balení a přípravu ke stěhování.
Jenže mi to nedalo a pořád jsem myslela na to, co asi tak dělá mrňavoučkej Vojtíšek a jeho statečná mamina, jak se daří trošku větší Zuzance, jak dopadla ostrovanka u zubaře, jak zašprajcovanej prožívá olympiádu, zda-li už má jedna osoba se sluníčkem na rameni svůj foťák, plyšáka a metličku, co je nového v Budějcích, co si zase vymyslí ten kostratej, jak se hlodá v hlodníku, jak pokračuje akce řůčoviček, jestli zase po dlouhý době něco neplhnul Plha... no, bylo toho moc, ach jo...
Doufala jsem, že mi dneska Yfča u kafe bude o všech novinkách vyprávět a já jí za odměnu ukážu jeden screenshotíček z jednoho již neexistujícího blábolníku. Yfča nakonec díky navrátivšímu se signálu nic vyprávět nemusela, ale obrázek jsem jí přesto ukázala — moc se jí to líbilo.
Zatím nám internet běží jak zběsilý šnek, přečetli jsme co se dalo, Terezka si připravuje výbavičku a díky rostoucímu bříšku se už ani nechodí koupat do rybníčka, kočky celé dny chrápou aby se za tichých nocí mohly rvát a vřeštět jak kreténi, my vřeštíme přes den při bohulibé činnosti, kterým je balení a když už z toho začínáme sípat, čteme si, jak se máte vy.
Jo, a taky už taky víme, že bez internetu lze existovat, ale není to nic moc. Závislost je strašná věc!!!
Letošní prázdniny jsme — jako už předcházejících sedm let — poznali jen díky větší přítomnosti dětí v naší blízkosti. Ale přeci jen to letos bylo trošku veselejší, protože ve Vidlákově jsme se vyřádili o něco víc, než ve městě.
Prázdniny sice pokračují dál, ale u nás ve Vidlákově skončily dneska ve tři hodiny odpoledne. Odjelo poslední mládě a my tady osiřeli. A je nám smutno. Nejen proto, že tady zůstáváme sami, ale i proto, že konec našeho vegetování ve Vidlákově by se dal spočítat na prstech ruky. No, možná by k tomu byla potřeba i nožka, ale každopádně už to máme za "pár".
Vidlákov a zvěřinec k němu patřící nám bude chybět. Čeká nás opět naše rodné městečko, kde živou ovečku, kozu, slípku či kravku nepotkáš jak je rok dlouhý.
V nejbližších dnech nás čeká sbalit našich pět švestek a dva počítače, nakopat do auta jednu březí fenu a tři kočky a hrrrr domů.
Hm, domů... zvláštní slovo ve spojení s městem, do kterého se netěšíme... Připadá mi, že je to spíš obluda, která nás cpe do svého nenasytného a neklidného chřtánu než milé rodné městečko, které vítá své děti do milujíící náruče...
Naším snem je zase se jednou do nějakého Vidlákova dostat. Ale tentokrát do vlastního Vidlákova, kde budeme mít malý domeček, zahrádku, psíka, kočky, ovečku...
... to nás posílí.
Konec legrace...
Jestli přežiju tohle, tak už snad přežiju fakt všechno a jednou mě budou muset moje praprapraprapravnoučata nechat odstřelit...
Poslední dobou mám totiž velmi intenzivní pocit, že světlo na konci tunelu je blížící se vlak...
Nejdříve jsem si říkal, že než se vrátí z lázní, tak uklidím byt. Jenže pak jsem si zase říkal, proč bych ji měl hned po léčení vhánět do infarktu.
Celý příspěvek
Silvestrovi nedávno přišla smska: "Jmenuje se Rocko a je hodnej." Přišla ve chvíli, kdy jsme s Orticou nevěřícně zíraly na špinavé psisko krčící se v koutě našeho dvorečku a které po překonání prvního šoku z nás sežralo nač přišlo.
Celý příspěvek
Naše současná zvířena se po prvních neshodách docela spřátelila a jeden bez druhého nedá ani ránu. Terezka sice ještě trošku truchlí po Nerouškovi, ale už pomalu zapomíná (a připravuje si výbavičku pro mimina...). Nerozlučnou dvojkou je beran Lojzík s Rockem. Kam beran, tam pesan, kam pesan, tam beran. Vzájemně si okusují uši a je jim spolu fajn. Bude mi líto, až se budou muset rozloučit.
Celý příspěvek
Váš včerejší celonoční flám s mojí manželkou jsem vám ochoten tolerovat jedině za podmínky, že to budete dvakrát třikrát týdně opakovat!
Celý příspěvek
Silvestr časně ráno (nebo spíš pozdě v noci) odjel kamsi do pryč za prací a já tu zůstala sama s Orticou, kočkama, Terezkou a beranem. Kolem hodiny polední slyšíme na dvoře jakýsi hluk a toť náš milý soused s nějakým svým kamarádem zaběhli zřejmě na návštěvu za svým budoucím obědem Lojzou. Chtěl mu dát něco vojtěšky, leč Lojza poznal, že tento bodrý muž s ním má nekalé úmysly, tož zdrhnul do svého kouta a odmítl komunikovat.
Sousedovi to nijak nevadilo, pochválil kámošovi berana, zabrblal něco o skopovém na česneku a tiše odešli. Jen si tu zapomněli zvíře... Psa. Nevím, co si domluvili se Silvestrem, protože jsem s tím pacholkem ještě dneska nemluvila, ale pohled z okna na dvůr, kde místo Nerouše pobíhá černá příšera, se mi nijak nezamlouval.
"Ortico, jdeme se na to podívat zblízka, vezmi foťák..."
"To tě mám jako fotit, když tě ten pes bude žrát?"
"No jasně, dokumentace musí bejt!"
"No to nemůžu, jestli tě bude žrát, tak zahodím foťák a půjdu ti na pomoc!"
"Jestli zahodíš foťák a rozbije se, tak tě zmelu!!!"
"Nezmeleš, budeš sežraná!"
No, zvíře mě nesežralo a Ortica nemusela fláknout foťákem. A fotila. Zvíře má obojek s vyrytým jménem ROCKO, je špinavej až běda, bojí se až strachy učurává a hladovej je jak vlčák. Zhltal Terezce její oběd a pak se snažil jí obšťastnit. Terezka však zachovává Nerovi věrnost a nedala.
A já jen čekám, jak dlouho tady to zvíře bude a hlavně co bude příště. Asi kráva...
Jsem moc zvědavá, jak mi tohle vysvětlí Silvestr....
Celý příspěvek
Včera nás opustil Nero. Nevíme, jestli napořád nebo jestli jen na pár dní. Je nám docela smutno, moc jsme si na toho starýho bracha zvykli. Nero snad ve svém novém autobazaru nesmutní, protože společnost mu dělá jedna mladá belgická ovčačka, kterou má naučit hlídat. Snad si budou rozumět a bude jim spolu fajn. Terezka je zatím docela v pohodě, jen tu a tam se proběhne po dvoře a hledá svýho kámoše - nebo žeby otce svých děti? Zatím tomu vše nasvědčuje...
Celý příspěvek
Památkáři... Prudí a lpí na maličkostech a na volovinách... Běda tomu, kdo se mezi ně dostane!
Celý příspěvek
Se tady totiž pár lidí pře, kdo má větší bordel u svého počítače... Egi to vyprovokoval, přidal se Arthur a Kryska s Blížencem no a my nemůžeme chybět. Jsme totiž horcí favoriti na první místo...
Následují fotografie pro otrlé...
Celý příspěvek
Nejhorší invazi sarančat za posledních 15 let čelí v těchto dnech země západní Afriky, píšou Lidovky. Poskakuje jich tam až 80 milionů jedinců na kilometr čtvereční a zblajznou na co přijdou. Musí to být tedy pěkný humus... Ne, že bych měla něco proti lučním kobylkám, ale když to trošku přeroste a když se to ještě objeví v množství větším, než dva na kilometr čtvereční, moc to nemusím. Byť to prý chutná jako mandle...
Dneska nám tu jeden takový přerostlý koník vlezl do krabice od čehosi.
Doufám, že tu nemá moc kamarádů...
Ale bojím se, že jo. Venku řvou jako krávy.
Zlatý Silvestrovo chrápání...
Celý příspěvek
