Bylo mi poslední dobou několikrát vynadáno, že málo sedím u počítače. A že to, že nemám počítač a čas jsou jen výmluvy. No... jak se to vezme...

Mám počítač. Tedy spíš takovou hračku Lifebook (24x19x2 vše v cm). Normální notebook se tady taky někde válí, ale není čas ho zprovoznit. Ale i to je hračka. Když nemám k dispozici pořádnej monitor (nejmíň devatenáctku), normální klávesnici, na který nemusím laborovat, kterakže se píšou číslice, nejsem ve své kůži. Zvyk je železná košile. Snad si zvyknu i na noťasy (na čtvrtý pokus se mi podařilo napsat ť...). Budu muset, protože velký počítač se do našeho pidibytečku nevejde. (Ledaže bych vystěhovala Silvestra... hmmm, budu o tom přemýšlet...)

A jak je to s mým časem? Prý ho mám habaděj...
Pokud si nebudu všímat skutečnosti, že jsem před víc než měsícem přechodila chřipku (slíbila jsem si, že to bylo naposled) a dodnes mi je ne zcela dobře a ráda ve volných chvílích zahučím do peří, skoro bych se Silvestrem nechala přesvědčit, že čas na psaní mám.
Ovšem dnes udělal Silvestr chybku, že nedržel své emoce na uzdě jako agent 007 a přiznal důkaz, že to s tím mým časem opravdu není nijak valné. Protože když už musel otevřít troubu u sporáku, neměl tak blbě vyvalit oči a už vůbec neměl řvát:
"To snad není možný, máme v troubě pavučinu!!!"

Toť otázka, nad kterou jsem si v posledních dnech docela úporně lámala hlavu. A nejen já, ale i Jejka, Silvestr a několik lidí v divadle, kterým jsem tuto jednoduchou otázečku položila a ještě spousta dalších lidí, z nichž mnohé ani neznám...

Bylo třeba o tomto napsat čtyřstránkový volný slohový útvar. Protože mne nenapadalo nic jiného než věta "každému, co jeho jest...", zažhavila jsem Google dotazy na obé a snažila se ze získaných informací splácat text, který by měl hlavu a patu.

Proč to všechno?
Každý maturant ví, že se ještě před písemkami stávají veřejným tajemstvím jejich témata. Nejinak tomu bylo před několika dny i u nás.
Čekala jsem nějaká klasická a solidní témata třeba o lidové slovesnosti ve vývoji české literatury, české próze mezi světovými válkami nebo něco podobného. Doba se ale mění. Mimo otázky o monogamii a volném sexu jsme se museli zamyslet nad klesající porodností u nás či si zkusit tipnout, kterou politickou stranu zvolí voliči v příštím roce a podobné lahůdky. A to všechno na čtyři stránky...

Ale pak jsme dostali od jednoho bodrého kamaráda domácí 60% meruňkovici a jen co jsme ochutnali, začali jsme svižně vypracovávat taháky a teď už jen čekáme, co dostaneme...