Mám tři dny volno, Silvestra kdesi za Prahou a tak jsem si naplánovala, že konečně napíšu něco nového. Jenomže jak Pána Boha nejvíc rozchechtáte? Když mu řeknete své plány na příští týden...
Takže místo, abych seděla u počítadla nebo dělala nějaké duchaplné domácí práce (je třeba vyžehlit), kmitám okolo našeho pitomýho baráku s lopatou a koštětem jak magor. Byla jsem naštvaná, když jsme zase Vánoce slavili na blátě a doufala jsem, že konec roku už bude bílý. Ale panečku ne tak moc! Nebo ať to padá, když jsem v práci, ale za dnešní noc napadlo na náš chodník asi patnáct centimetrů bílejch sraček a já si nejen udělala parádní puchejř, ale — což je horší — zlomila jsem si nehet.
A jen co tu naší blbou štreku dometu, tak můžu jít znovu... Proč jenom tatínek kupoval barák s nejdelším plotem v širém dalekém okolí? Ani se mu nedivím, že se od nás asi před třiceti lety odstěhoval. Vegetuje si spokojeně v paneláku a svinstvo na chodnících mu je totálně ukradený... Bude mě muset litovat, nebo ho zapřu.
A určitě na Silvestra a na Nový rok to padat nebude a mně to bude štvát, páč bych nemusela zametat, neb budu tyto krásné chvíle trávit v divadle....
Jdu zametat...
Tolik potřebný kablík ještě ve svém majetku nemám, takže fotky musím použít "mobilní", ale zato se mi podařilo ukecat FTP, že já jsem já a že na svůj web můžu. Jsem zvědavá, kdy to zase zapomenu...
Kde jsem to minule skončila? Aha...
Tehdy odpoledne mi přišla MMSka s Jejkou, jak drží cosi v dlaních a pod tím jedno slovo: "Berem."
Celý příspěvek
Před nějakým časem šel jeden Manžel koupit své Manželce něco hezkého k výročí jejich svatby. Nemohl se rozhodnout mezi kusem zlata a norkovým kožichem, takže nakonec přinesl domů kočku.
Čistokrevnou číču s PP, jejíž kořeny sahají snad až kamsi k trilobitům. Číču za neuvěřitelných 18.000,- Kč. Osmnáct litrů, talířů, hadrů, táců... Mno...
Manželka Manžela s Kočkou kupodivu nevyhodila ani poté, co temperamentní zvíře zlikvidovalo záclony v celém bytě. Manželka s Manželem dokonce s Kočkou chodili na výstavy ušlechtilých koček a sbírali ceny jako maliny. Po nějakém čase své Kočce našli Kocoura, jehož rod si s rodem Kočky nijak nezadal. Budou to krásná koťátka, žádaná... jedno by se mohlo prodávat kolem patnácti tisíc korun. Však už také jsou zájemci, hlavně o koucourky.
Manželé Kočky s majiteli Kocoura dohodli datum a připravovali vše na kočkorodičovské povinnosti. Jenomže Manželé míní, a Kočka mění, protože ten toulavej kocour ze sousední vesnice je tak úžasně sexi...
Pro papírovou chovnou kočku je to docela nadělení, když se spustí s nějakým kočičím vořechem. A tak se Manželé rozhodli, že se bude topit...
8. června, zrovna na Medarda, se Kočce narodili kluk a holčička. Manželé je utopit nedokázali a tak rychle hledali náhradní rodinu.
K této situaci se jakýmsi zvláštním řízením osudu nachomýtla Jejka. Jakmile zjistila, že se nemůže najít náhradní rodinka pro kočičí holčičku, popadla Silvestra za chapadlo a i přes mé protesty vyrazili na obhlídku terénu. Vlastně koček.
A já zatím seděla v divadle nabručená a zvědavá, jak to dopadne, přestože jsem při svém optimismu už mohla vědět, že ať do dopadne jak to dopadne, stejně to dopadne blbě...
...se u nás skoro nic zvláštního nestalo.
Maturitu mého drahého miminka jsem v květnu šťastně přežila, byť jsem onen slavný den tak nenápadně kroužila kolem střední školy, že mi hrozilo zadržení pro podezření z trestného činu pedofilie. Každopádně večer už jsme měli důvod zajít do naší milé hospůdky a trošku to oslavit.
Jejka si udělala asi tři dny prázdnin a vrhla se do pracovního procesu. A protože jsou zkušenosti nepřenosné, nechala jsem ji, ať si vydupe práci, o které jsem měla jisté pochybnosti. Jejka tam vydržela tři dny...
Práci ve svém oboru si nenašla ani omylem, neboť všude požadují nejméně dva roky praxe. A protože dvouletou praxi týden po maturitě neměla, začala pracovat v knihkupectví. Dost nadává, když jako propagační výtvarnice prodává knihy, ale je to praxe? Je!
Já se pořád plácám v divadle, šťastnější Silvestr polovinu měsíce zapichuje vidle v jakémsi Vidlákově kdesi u Plzně.
Každý lichý týden ho mám na krku doma a jakmile začíná pondělí týdne sudého, Silvestr se vydá na cesty, by se vrátil v neděli večer. Vzhledem k tomu, že jezdí pryč v mých "dlouhých týdnech", nestačí mi ani být doma smutno. Ráno cupitám do divadla kolem sedmé a domů přicházím mezi půlnocí a jednou. Tu a tam se sice stane, že mi ujede poslední metro a já pak jdu domů pěšky (jsem hamoun, co za taxi nemíní špulit mrzký mamon). To se pak dostávám do postele po třetí hodině ranní a když pak v šest ráno vstávám a v osm se doplížím do divadla, okamžitě mě chtějí hnát na jeviště coby ježibabu z Rusalky, jednu krásnou neděli si mě dokonce spletli i s vodníkem. Běda, běda, běda...
No a to je asi tak všechno, co se u nás událo za posledního půl roku.
Skoro všechno...
se novým kouskům učí fakt dost blbě. Jde-li to vůbec. Dost o tom pochybuji...
Zatím se mi totiž vůbec ve městě nelíbí. I k těm počítačům se pořád vracím...
A tak vůbec nevím, co je novýho, jak se máte a proč někteří z vás přestali psát, neznám nové, co psát začali...
Ale taky už vím, že někteří (bohužel ne všichni) mně milí psavci píšou dál, případně trošku jinde, ale to nevadí, hlavně že jsou.
A taky mi děsně dlouho nefungoval počítač, pak zase nebyl přístup na internet, teď je zase připojení na net tak neuvěřitelně mizerný že z toho snad povyrostu, místo pořádného počítače mám notebook, je to sice prima, že to nezabere tolik místa, ale já si na tu klábosnici nezvyknu a nezvyknu... navíc když mi něco nejde, tak si nemám na čem vylít zlost (moje spotřeba klávesnic a myší byla vždy úctyhodná).
Pochopitelně spousta dat zůstala na starém dobrém velkém PC, takže se nedostanu na bahno.cz, páč jsem zapomněla, jak jsou ty nastavení a heslíčka FTP, ze stejného důvodu nemůžu publikovat fotky — ovšem toto je ještě umocněno zakuklením kablíku kamsi.
Nejvíc ze všeho mě ale překvapilo, že si tu a tam někdo najde cestičku i k nám do Bahna, přestože letos jen tak tiše spí. Tak že bysme zatím zkusili probudit alespoň ty Vidle?
