Jejka mne dnes ukecala, abych si místo ní vzala noční službu. Ne, že by se mi nějak extra chtělo, ale co bych pro svého potomka neudělala. Již chápu, že tady po půlnoci sedí a klofe si voloviny do webločku. Také jsem se o to chtěla pokusit, ale protože jsem v Divadélku už třetí den (odskočila jsem se jen dvakrát domů umýt a převléknout), hlava mi na pár minut poklesla. Ale opravdu jen na pár minut, protože když mi ve vlasech přistál cvrček a začal cvrkat (čti: řvát jako kráva), ještě ani nenaběhl šetřič monitoru.
Pochopitelně jsem zavřeštěla jak Tarzan a skoro sebou flákla na zem z takového divně se houpajícího křesla, které má Jejka v kanceláři. Navíc jak jsem z pudu sebezáchovy mrskala nožičkama, docela obstojně jsem si narazila nárt o stůl a do zápěstí mě praštila letící klávesnice.
Jen co se mi srdeční činnost zklidnila asi na 300 buchů za minutu, srovnala jsem si obratle a zkontrolovala stav svého spodního prádla (kupodivu to dopadlo dobře, udržela jsem vše), chytla cvrčka a vyrazila ho z okna. Lov cvrčka nebyl naštěstí nijak náročný, protože se to pitomé zvíře ani nehlo — zřejmě bylo paralyzováno mým jekotem.

Až mi bude líp, tak Jejku zmlátím.
A pochybuji, že mě tady přes noc ještě někdo někdy uvidí.
Každopádně si zítra půjdu koupit Papmersky.

Jeden nikdy neví…

Už jsou to dva roky, co jsme se z Vidlákova přestěhovali do Maňasova a co pracuju v Divadélku. Mí drazí kolegové jsou všichni více či méně praštění. Myslela jsem si, že praštěnost není choroba, ale nakazí se jí každý, kdo s nimi přijde do styku (kromě mě :o)). Přesto všechno jsem jednoho ze svých kolegů adoptovala za svého synka a on se mi za to ( čti: mým játrům...) hezky odvděčil.
V květnu jsme oslavili jeho svatbu, což jsem sem nenapsala, neb se trošku stydím. A minulý týden jsme oslavili narození jeho dcerky, což sem nenapíšu, neb se VELICE stydím.
Každopádně jsem se bez přičinění vlastních dětí stala babičkou. HEČ!

Prý bych se jako babička již měla chovat důstojně...
No proč ne, ale...

Jak se to vlastně dělá?

... jak říká Jára Cimrman. Mám také ještě tendence být zádumčivá (jako posledních několik měsíců), ale nějak mi na to nezbývá čas.

Někdy zjara jsem zde psala, že máme nový vůz. Zrzavou Sněhurku. Příspěvek se ztratil, tož to nemohu lépe připomenout (opět jsem nezálohovala ...). Bála jsem se, že našemu vozu při jízdě něco upadne tak dlouho, až se tak stalo. Proto jsme celé léto trávili v našem Maňasově a nevytáhli paty ani do jednoho Maloměsta, kam jsme se moc těšili.
V září jsem toho už měla dost, tak jsem sedla k internetu a hledala autíčko vyrobené automobilkou, na kterou mám od malička slabost. Podmínkou bylo, že muselo být v dobrém technickém stavu a dost staré na to, aby to unesla naše víceméně prázdná kapsa. A světe div se, stalo se. Asi 80 km od Maňasova bydlí cvok, který tohle auto nabízel fakt za suprovou cenu, v bezvadném stavu a jako bonus ještě jedno stejné výbavy na náhradní díly (chybí mu jen SPZ a převodovku má v krabici).
Sedli jsme tedy do zbytků favoritka Sněhurky a vyrazili. A tam se do autíčka opravdu zamilovali, koupili a frčeli směrem do Maňasova (dá-li se říci, že frčeli, páč jsem 2 roky neseděla za volantem a teď mi nic jiného nezbývalo... no, dojela jsem, ale už to není, co to bývalo...).
Každopádně dnes jsme majitelé nového vozu. Tedy lépe řečeno mladého, neb před rokem již dosáhl plnoletosti.
Cestou jsme nepotkali ani jedno autíčko téže značky. Policajt říkal, že tato auta se nekradou, protože v u nás moc nejsou.
Uhodne někdo, jaký autíčko to je?

Nápověda: Je tmavě červený....

... blíží se konec roku a s ním i oslava svátků Vánočních. Již mnoho let jsem si nic nepřála pod stromeček a tys to vesměs respektoval. Letos ale udělám výjimku a o něco tě požádám — jedno obrovské a neskromné přání bych totiž měla...

Prosím pěkně, milý Ježíšku, dalo by se nějak zařídit, aby Silvestr u sebe nosil mobilní telefon? A pokud by to šlo, tak aby ten telefon byl zapnutý?
Já vím, milý Ježíšku, toto přání je asi nesplnitelné, ale v záloze mám jedno, jehož splnění možná tak náročné nebude.
Milý Ježíšku, dalo by se aslepoň nepatrně zvýšit IQ našich politiků?

Děkuji Ti, milý Ježíšku, za trpělivost a posílám moc pozdravů.
Tvoje Alfa

Dívala jsem se na souseda, kterak se potácí okolo plotů.
Dívala jsem se, jak každou chvíli na plotě odpočívá.
Dívala jsem se, jak se shrben lopotí na svém konopném políčku.
Dívala jsem se, jak sklízí, balí....
Naším společným světlíkem k nám tu a tam zavanula ona specifická vůně. Slýchávala jsem ho na záchodě kašlat a zvracet.
Všichni říkali – flákač, alkoholik, feťák....
Kašel byl od souseda slyšet stále častěji. Kašel nejstrašnější, dusivý, nekonečný...
Minulou sobotu tenhle záchvat kašle najednou ztichnul.

Je drsné zemřít na záchodě... sám...

Soused nebyl ani flákač, ani alkoholik, ani feťák.

Soused bojoval se zákeřnou nemocí všemi možnými i nemožnými prostředky.

Podle našeho obvoďáka mu tráva smrt oddálila nejméně o rok.
I tak měl na smutečním oznámení napsáno nedožitých 30 let...

Já vím, musíme tam všichni, ale takhle krutě a tak svinsky brzo....

Podaných ručiček bylo opravdu 13, leč prudila jsem tady zbytečně, páč má kolegyně, která tento příklad potřebovala ke své maturitě, onu zkoušku z dospělosti úspěšně zvládla, přestože nebyla schopná si tento příklad z vytáhnout, k čemuž jí poté gratulovaly její skoro dospělé děti.
A teď bych chtěla, aby ona kolegyně udělala větný rozbor z výše uvedeného souvětí. Ovšem nejdříve musí odstranit gramatické chyby zejména v interpunkci — předpokládám že jich je tam hromada a já je neopravím, protože už to znovu číst nebudu.
S tou kolegyní byla bezvadná předmaturitní sranda. Celou dobu byla skálopevně přesvědčená, že je debil a že neodmaturuje. V případě štěstí že hrdě odejde s maturitou plnou čtyřek. Odmaturovala ovšem s tak nechutně nízkým počtem bodů, že vůbec nevím, jestli se s ní mám ještě bavit. Šprtka jedna....
Ale jak se říká — na každého jednou dojde a teď tu šprtku čeká stěhování, což může být rovněž báááječná legrace. Zvlášť když se nestěhuje člověk do nového. I já se v tom totiž nesmírně vyžívám. Náš byt, postaven v domku roku 1939, má vše ještě původní — ba ne, koupelna je ze začátku 60. let. Postupně to tady dáváme dohromady, ale jde to ztuha... Kuchyň však považujeme z 90% za hotovou (a až budeme mít troubu, tak bude chybět už jen žbrďoul k jejímu dokončení).
Rádi bychom se pustili do generální přestavby koupelny, ale protože našemu luxusnímu vozidlu tu a tam něco odpadne a už mu asi nepomůže ani přestavba, byť sebegenerálnější, koupelna bude muset počkat. A tak když se dostanu k počítači, hledám nějaký méně zrezlý vozík. Byla bych ráda, kdyby náš další vůz nebyl bílý a kdyby to nebyl Favorit. No, snad najdu...
Nějak se něco porochalo a zmizely všechny příspěvky, které tady psal Silvestr, zbyly po nich jen datumy a komentáře. Nebo že by to bylo tím, že už dlouho nic nepsal? Kdo ví...