Můj druhý a poslední zánět básnického střeva jsem minule publikovala, nastal tedy čas, abych zveřejnila svou básnickou prvotinu. Vznikla někdy ve třičtvrtě na jednadvacáté století, kdy mi bylo něco kolem deseti let. Tož tu to je:

Žába
Když jsem šla v létě na houby,
spadla jsem u lesa do strouhy.
Ve strouze bydlela žába,
drze mi do ucha kvákla.
Já jsem se na žábu zlobila
a proto jsem jí bacila.
Klackem.

Naše Jejka se ocitla ve složitém životním období a dostala z toho akutní zánět básnického střeva. Po mně to určitě nemá, protože na něco takového bych se v životě nezmohla. A ani nechápu, jak něco takového někdo dokáže napsat.
Před několika dny jsme se se Silvestrem a Jejkou o básničkách bavili v práci a já si vzpomněla na jedno ze svých dvou básnických děl. Prolezla jsem kdeco a našla jsem.

Tato moje báseň vznikla začátkem jednadvacátého století v práci, kde nějak nefungovalo vytáčené připojení a já z toho upadala do silných depresivních stavů a nepomohla mi ani přítomnost nejlepšího přítele člověka, naší báječné skorovlčice Cibule.

Takže kdo má odvahu...:

Celý příspěvek

Savci tu a tam něco zapomenou. Dřív jsem si myslela, že zapomnětlivost je výsadou pouze lidskou, ale několikrát jsem se už přesvědčila, že zapomenout může i pes či kočka (a dokonce i já!). Jak jsou na tom ryby, ptáci či hmyz nevím. Ale takový komár ne a ne zapomenout, kam mě má hryznout... Sakra, co mi to zase ty prsty bušej do klávesnice?

Diváci, kteří navštěvují naše divadlo, také občas něco zapomenou. Jsou to nejčastěji deštníky, mobily, svetry a šperky. Nevím, jak někdo může ztratit v hledišti prstýnek, ale zřejmě to lze a navíc velice často. Tu a tam se najdou peněženky, kabelky a dokonce i batohy či kufry, onehdy to byl plný dávkovač inzulinu. Nejdříve jsem se divila, ale člověk časem prý uvykne všemu a poslední dobou jsem prohlašovala, že už mne žádná ztráta či nález v divadle nepřekvapí.

Nejen zapomínat, ale i mýliti se je lidské (savčí?)...

Včera po představení mi volala naše udivená recepční, že jí volala udivená recepční jistého hotelu:

"Prosím vás, jistá cizinka, která je u nás ubyovaná, dnes navštívila vaše představení a po příchodu do hotelu zjistila, že jí chybí část garderoby a vzhledem k tomu, že šla z vašeho divadla rovnou do hotelu, chci se zeptat, jestli jste na prvním balkoně, kde seděla, nenašli náhodou její levou botu..."