Silvestr mi nedávno řekl, že kdesi četl, že vědci statistici bádali a vybádali, že každý člověk sežere za rok ve spánku osm pavouků. Nejdřív jsem se docela vyděsila, páč představa onoho hlavohruďového osminožce na mé tělesné schránce — a natož na obličeji či přímo v útrobách — se mi ale pranic nelíbí. Pavouci, přestože prý přinášejí štěstí — mě strašně… nemám je ráda. Ještě tak snesu pavouka na stromě v lese, ale zásadně odmítám sdílet s ním MŮJ příbytek. Na zahradě má místa dost a tak nevidím důvod, proč by měl lézt do mého bytu, navíc do mé pusy. Já mu přeci taky nelezu do pavučiny… Ani nikam jinam...

Včera jsem cestou z divadla v metru dumala, jak badouchové mohli k tomuto závěru dospět. Vzhledem k tomu, že když pavouka ve spánku sním … ech…proč já… Spíš někdo z domku se zahradou… Když třeba ve spánku zblajzne pavouka třeba taková Allora, tak předpokládám, že spí a že o tom neví. Tudíž nemůže následující den podat badouchům zprávu, že pozřela pavouka. Rovněž se mi zdá nepravděpodobné, že by pavouci měli s badouchy nějakou dohodu a jejich zástupce utkal z pavučiny zprávu, že Allora snědla jejich kamaráda pavouka Bédu. A že by se dělalo pravidelně každý rok celosvětové sčítání pavouků a podle počtu nezvěstných dělala statistika?

No jo, mám zase noční….

_{Souhlas s tímto ochotně a dobrovolně písemně vyjádřil jeden z inspicientů našeho divadla, zvaný též Hugo. Byl sice tak znaven, že nevěděl, pod co se podepisuje, ale nemá... se tak dlouho po skončení představení zdržovat v divadelním klubu. Za jeho podpis vřele děkuji :o)}

Na naší kočku Blaženu leze jaro tak intenzivně, že v našem časovém blázinci hledáme skulinu, ve které s nebohou kočkou zaskočíme na veterinu. Tuhle návštěvu už odkládáme asi rok, ale situace se poslední dobou stává neúnosnou. To nadržené zvíře vříská tak strašně, že se to nedá omluvit ani voláním přírody. Dřív než koncem května ale pár dní volna nevyšetříme - a i tak je to kdoví jestli...



Blažena dělá vilné a zasněné pohledy a já hučím do Matýska, že by nemusel pořád myslet na žvanec a že by si s kamarádkou mohl zaskotačit, aby byl alespoň chvíli klid. Matýsek mne pozorně vyslechl, pokýval hlavou, že skutečně nemusí myslet na žrádlo a...

Celý příspěvek