Nemám naprosto nic proti cyklistice a chápu, proč pražští cyklisté řvou, že nemají kde jezdit. Ale nevím, jestli je absence cyklostezek opravňuje k tomu, aby jezdili všude – lhostejno, zda je to chodník, přechod pro chodce nebo silnice. V ohavném pražském provozu to podle mne není ideální způsob sportování ani dopravy.
Včera jsme jeli se Silvestrem v našem Vikoušovi nakoupit a při zatáčení na parkoviště jsme zastavili před přechodem, po kterém se belhala stará dáma s nákupem. Jenomže cyklista, který právě sjížděl z chodníku do silnice jaksi netušil, že by nějaké auto mohlo před přechodem kvůli chodci zastavit a tak si rozbil držku o Vikoušův zadek. Než se Silvestr stačil odpásat a s cyklistou se srdečně pozdravit, cyklista naskočil na kolo a zmizel po dalším chodníku kamsi do pryč.

Cyklistovi se tlama a koleno co nevidět zahojí, ale když jsem viděla naše rozsekané světlo, docela jsem zalitovala, že mezi střepy nebyl alespoň jeden zub…

Včera jsem měla noční, což znamená, že mi padla dneska v osm hodin ráno. Ale pro mne spíš skončila doba klidu a vrhla jsem se na šichtu hlídání babičky (zlatý uranový doly...). Snažila jsem se, trošku to jiskřilo, ale bylo to vcelku v pohodě. Jen se mi celý den chtělo příšerně spát (máme tak pitomé noční, že se při nich spát nedá ), ale přeci ve dne nebudu hnít v posteli.

No jo, tak jsem tedy nehnila. Sice jsem po posteli vrhala vilné pohledy, ale vydržela jsem. Jenom jsem nemohla jít prát do koupelny — přeci jenom tolik hodin bez spánku se na mé tlamě docela projevilo, především pod očima. Mám pod nima kruhy po tatínkovi celý život a tohle ponocování je parádně násobí.

Když se babička večer již odebrala do říše snů, byla jsem již docela v pohodě. Spát se mi ani moc nechtělo (komu by taky jo v těhle mrazech...) a tak jsem docela uvítala Silvestrovo pozvání na "jedno". Jo jo, Silvestr opustil pracoviště a na dvě hodiny se prostě ulil...

Naše oblíbená hospůdka měla zavřeno a tak jsme zašli do méně slušné, ale i tak příjemné hospůdky o ulici níž. I tak to bylo docela prima a pivo mi fakt po těch šichtách bodlo.

Ale proč to píšu — kvůli jedné jediné větě. Jediné větě, která mě naprosto dostala, byť je vulgární až za roh, jak říká jedna mamina.

Dvě dámy se totiž v tomhle horkém počasí trošku alkoholicky zhyzdily a začaly se rvát o jednoho pána. (Když jsem si dotyčného prohlédla, musela bych být alkoholem zhyzděná do slepoty, abych se o něj prala, ale proti gustu...)
Dámy se rvaly tak strašně intenzivně, že jsme se přestali starat o své půllitry a začali je se stále vzrůstajícím zájmem sledovat. Když ta menší silnější té větší hubenější vyrvala chumáč vlasů, postižená zaječela:

"Ty píčo, ty jseš čurák, rozbiju ti držku!"

Tato věta mě dostala. Těšila jsem se, že se můžeme ještě něco zajímavého dozvědět, ale barman na laškující dámy vyhrstl kýbl vody a bylo po legraci.

Každopádně to bylo zajímavé a docela jsem si po tom blbým dni spravila náladu. Asi je něco pravdy na tom, že člověka cizí neštěstí potěší. Mne to potěšilo stoprocentně!

Na psychoporadně jsem našla článek o hysterii a tam mimo jiné i popsané symptomy hysterie:

1. sebedramatizace, teatrálnost, přehnaný projev emocí
2. sugestibilita snadno ovlivnitelná jinými lidmi nebo okolnostmi
3. mělká a labilní emotivita
4. trvalé vyhledávání vzrušení a ocenění druhými a činností, při kterých je člověk trpící hysterií středem pozornosti
5. nepatřičná svůdnost ve zjevu nebo chování
6. nadměrné soustředění na fyzickou přitažlivost
7. přidružené rysy mohou zahrnovat egocentričnost, povolnost vůči sobě, trvalou touhu po ocenění, snadno zranitelné city a přetrvávající manipulativní chování k dosažení vlastních potřeb
8. další možné symptomy: výskyt pseudoiluzí, pseudohalucinací, amnézie, depersonalizace, derealizace, alternace, rozdvojení a rozštěp osobnosti, pseudologia fantastica (bájivá lhavost)

S kolegy jsme potom zmíněné body hysterického chování porovnali s chováním naší nové sladké kolegyňky Stáničky.
Dopadlo to jednohlasně takhle:

1. rozhodně souhlasí
2. nevím
3. spíše souhlasí
4. rozhodně souhlasí
5. rozhodně souhlasí
6. rozhodně souhlasí
7. rozhodně souhlasí
8. souhlasí

Přestože Stánička uvažuje o dobrovolném odchodu ze života, nedokážeme jí litovat a uvěřit jí. Hlavně poté, co si plánovala způsob onoho odchodu a v zápětí si – pro změnu umírající z jakési smrtelné nevolnosti — zjišťovala, jestli sežene na prosinec dovolenou v Saudské Arábii nebo v Egyptě.

Asi se máme na co těšit...

...variabilního symbolu bylo napsáno špatně a protože dlouho trvalo, než se chybka a poté platba nalezla, ocitla se naše doména mimo zónu CZ. Dnes konečně paní od Niců platbu dohledala a zařadila tam, kde měla už pár dní být. Nevím, jestli je to dobře, ale každopádně už jsme zase nejméně na rok tady.

Nedělní služba v divadle, jež je zmítáno prázdninovým klidem, je docela nudná a tak jsem se ze zoufalství pustila do četby zápisků v požární knize. Tento zápis mne docela zaujal:

Požárňý hlasič znova zapojený ve 24:15

To už snad bylo na dechovou zkoušku....

Pokud by ten člověk měl alespoň 3 promile, tak bych i pochopila, ale esivá byl střýzlyvej...

Hurá, konečně je neděle a já můžu být v práci! Ironie? Vůbec ne…

Měla jsem mít původně volný pátek, sobotu i neděli, ale tuhle nedělní službu jsem vzala dobrovolně a ráda.
Ve čtvrtek večer páni rodiče odjeli kamsi do hor a já měla opět na starosti babičku. Už naštěstí nevyžaduje snídani v šest hodin ráno, stačí jí v 7:30 - ale přesně!!! Oběd se podává v 10:30, večeře v 16:00 a pak už je klid. Maminka nechala nabušenou lednici víceméně hotovým jídlem pro babičku a já měla jen v pravidelných intervalech ohřívat. To zvládnu, budu milá a nenechám se vytočit…

Skoro to vyšlo.

Celý příspěvek