Na svých neaktualizovaných bahenních stránkách mám skorozapomenutou knihu hostů, ale občas se stane, že se tam objeví spam, nadávky, a i pár vlídných slov.
6. srpna letošního roku se tam objevila žádost, zda bych nemohla hlasovat v jedné anketě o stránky nejkrásnější a dát jednomu — dole uvedenému — webíčku hlásek.
Včera jsem vyfasovala nečekanou noční službu a zašla se na anketu podívat.
Podívejte se také. Stojí to za to.

http://libinda.sblog.cz/
http://libweb.sblog.cz/hlavni/

Koncem divadelní sezony jsme se těšili, až divadlo prázdninově usne a zkušebny, sály i jeviště budou tiché a opuštěné. Po týdnu už nám ten klid začal vadit a teď už se nemůžeme dočkat, až za pár dní začne nová sezona a začne zase pořádní divadelní cvrkot.
Poslední dny "ticha před bouří" věnuji četbě knihy od Erdogana Ercivana ZAKÁZANÁ EGYPTOLOGIE. A už na 24 stránce jsem se ocitla kdesi v pr…inteligenční prázdnotě.

Zde si dovolím ocitovat pár vět, nad kterými jsem si nějakou dobu lámala šedou kůru a dosud jsem z nich nepochopila zhola nic:

…..Již v 19. století si badatelé v královské komoře Velké pyramidy povšimli, že její půdorys lze vyjádřit v celočíselných měřítcích, její výšku však ne. Dr. Heribert Illig se na toto téma vyjádřil:
"Přestože to egyptologové, například profesor Rainer Stadelmann, odmítají, není tento rozměr nahodilý, ale není ani důsledkem nedbalé práce egyptských stavitelů. Jednalo se o velmi pečlivou úvahu architektů, kteří i v uzavřené komoře chtěli dosáhnou absolutně pravých úhlů. Jako základní měřítko si nezvolili výšku, ale úhlopříčku úzké strany s patnácti lokty, čímž vznikl sudý trojúhelník, který je přesně kontrolovatelný a zaručuje vertikální hrany."
...

Ehm... ???

Nemám naprosto nic proti cyklistice a chápu, proč pražští cyklisté řvou, že nemají kde jezdit. Ale nevím, jestli je absence cyklostezek opravňuje k tomu, aby jezdili všude – lhostejno, zda je to chodník, přechod pro chodce nebo silnice. V ohavném pražském provozu to podle mne není ideální způsob sportování ani dopravy.
Včera jsme jeli se Silvestrem v našem Vikoušovi nakoupit a při zatáčení na parkoviště jsme zastavili před přechodem, po kterém se belhala stará dáma s nákupem. Jenomže cyklista, který právě sjížděl z chodníku do silnice jaksi netušil, že by nějaké auto mohlo před přechodem kvůli chodci zastavit a tak si rozbil držku o Vikoušův zadek. Než se Silvestr stačil odpásat a s cyklistou se srdečně pozdravit, cyklista naskočil na kolo a zmizel po dalším chodníku kamsi do pryč.

Cyklistovi se tlama a koleno co nevidět zahojí, ale když jsem viděla naše rozsekané světlo, docela jsem zalitovala, že mezi střepy nebyl alespoň jeden zub…

Včera jsem měla noční, což znamená, že mi padla dneska v osm hodin ráno. Ale pro mne spíš skončila doba klidu a vrhla jsem se na šichtu hlídání babičky (zlatý uranový doly...). Snažila jsem se, trošku to jiskřilo, ale bylo to vcelku v pohodě. Jen se mi celý den chtělo příšerně spát (máme tak pitomé noční, že se při nich spát nedá ), ale přeci ve dne nebudu hnít v posteli.

No jo, tak jsem tedy nehnila. Sice jsem po posteli vrhala vilné pohledy, ale vydržela jsem. Jenom jsem nemohla jít prát do koupelny — přeci jenom tolik hodin bez spánku se na mé tlamě docela projevilo, především pod očima. Mám pod nima kruhy po tatínkovi celý život a tohle ponocování je parádně násobí.

Když se babička večer již odebrala do říše snů, byla jsem již docela v pohodě. Spát se mi ani moc nechtělo (komu by taky jo v těhle mrazech...) a tak jsem docela uvítala Silvestrovo pozvání na "jedno". Jo jo, Silvestr opustil pracoviště a na dvě hodiny se prostě ulil...

Naše oblíbená hospůdka měla zavřeno a tak jsme zašli do méně slušné, ale i tak příjemné hospůdky o ulici níž. I tak to bylo docela prima a pivo mi fakt po těch šichtách bodlo.

Ale proč to píšu — kvůli jedné jediné větě. Jediné větě, která mě naprosto dostala, byť je vulgární až za roh, jak říká jedna mamina.

Dvě dámy se totiž v tomhle horkém počasí trošku alkoholicky zhyzdily a začaly se rvát o jednoho pána. (Když jsem si dotyčného prohlédla, musela bych být alkoholem zhyzděná do slepoty, abych se o něj prala, ale proti gustu...)
Dámy se rvaly tak strašně intenzivně, že jsme se přestali starat o své půllitry a začali je se stále vzrůstajícím zájmem sledovat. Když ta menší silnější té větší hubenější vyrvala chumáč vlasů, postižená zaječela:

"Ty píčo, ty jseš čurák, rozbiju ti držku!"

Tato věta mě dostala. Těšila jsem se, že se můžeme ještě něco zajímavého dozvědět, ale barman na laškující dámy vyhrstl kýbl vody a bylo po legraci.

Každopádně to bylo zajímavé a docela jsem si po tom blbým dni spravila náladu. Asi je něco pravdy na tom, že člověka cizí neštěstí potěší. Mne to potěšilo stoprocentně!

Drtivá většina různých periodik u nás vydávaných jde naprosto mimo mne.
Nekupuji je, protože mi je líto za ně vydat tolik peněz a nečtu je, protože se to většinou nedá číst.
Nebo alespoň já osobně jsem na tom mentálně tak zle, že nejsem schopná dostat se do šoku, když si kterási celebrita (hnusné slovo...) obuje naprosto nemožné boty k ještě nemožnějším šatům a kabelku má od ťamanů z tržnice.
Prostě je mi to naprosto jedno.

Periodika nicméně kupuji pravidelně dvě. Jeden měsíčník o zviřátkách a čtrnáctideník Epocha.
Nedávno vyšla Epocha-Speciál, kterou můžu všem vřele doporučit (ale nevím, jestli to zaujme ty, kteří se pídí po informacích, jestli chodí ta a ta s tim a tim nebo tamtim nebo s někým úplně jiným...).

A teď mi to nedá a MUSÍM ocitovat něco ze zmíněného časopisu. Pobavilo mne to na celé naše divadlo — naštěstí už bylo po představení.

Židovský obchodník a diplomat Ibrahím ibn Jákúb někdy v letech 965 a 966 prohlásil o českých Slovanech:

"... Ženy jejich, jednou vdané, necizoloží, avšak jestliže dívka některá zamiluje se do muže, bez rozpaků ukojí s ním svůj chtíč. Kdo pojme sobě za manželku dívku a zjistí, že pannou zůstala... řekne jí: "Kdyby cokoli dobré v tobě bylo... bezpochyby by se našel někdo, kdo by si tvé panenství již vzal." Poté ženu zapudí."

—————

O korunovaci dvouletého Václava IV českým králem 15. června 1363 pražský kanovník Pavel Židek napsal:

"...V té chvíli plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricia na hradě, na kterým stál, když ho korunovali..."

—————

Král římský, uherský a český Zikmund Lucemburský v říjnu 1420 odpovídá poselstvu pražských husitů, kteří ho žádali, aby jim vydal Vyšehrad:

"Naseruť jim dříve do rypáků, než abych ustoupil z Vyšehradu...!"

—————

No nebyli ti naši předci prima?

Návštěva benefičního koncertu, který pořádá Farnost kostela Panny Marie Sněžné ve prospěch kliniky dětské hematologie a onkologie ve FN v Motole, nebude ztracený čas. Za svůj dobrý pocit, že jsme pro někoho něco udělali, dostaneme odměnu v podobě příjemně prožitého večera v Chrámu Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze 1.
Koncert Ave Maria se koná v pondělí 24. dubna 2006 v 19:15 hodin.

Už jsem to tady kdysi nakousla a klidně to zopakuji znovu: Jsem kulturní barbar. Divadelní tvorba mě nikdy nijak nenadchla a operní či dokonce baletní svět byl pro mne něčím naprosto nepochopitelným.

Za poslední rok jsem se přesvědčila, že když se sejde dobrá sestava režisérů, asistentů, choreografů, kostymérů... prostě když se sejde dobrá parta, tak se dá udělat báječné operní představení, které se líbí i takovému laickému barbarovi, za kterého se považuji já. (Ovšem když se dobrá parta nesejde, z představení zvrací laik, kritik i umělec... To už jsem viděla taky.)

Jen tomu baletu jsem dlouho nemohla přijít na chuť, byť baletní soubor v "našem" divadle mám ráda, páč jsou to takoví správně potrhlí lidičkové a je s nima sranda. Ale balet... "Musím se jít na některé představení podívat, abych věděla, jací vlastně ti mladí jsou....", slibovala jsem si mnohokrát.

Pak jsem šla na představení s docela morbidním názvem "Čas bolesti". Kdybych šla radši na Labutí jezero, ale zrovna nějakou neznámou zvrhlost, nadávala jsem si cestou do hlediště.

A pak jsem jen zírala.

A od té doby jsem už nevynechala Čas bolesti ani jeden.

Nejsem jediná. Silvestr už viděl dvě a Jejka tři.

Nějak to má vždy hodně podobný scénář:
"Maruško, nechceš jít s námi do divadla na balet?"
"Né, dej mi pokoj s baletem, kdo je na ty jejich špičky, kudrnatou hudbu a kraječky zvědavej...."
"Maruško, ty s námi na ten balet půjdeš..."
"Néééé, nepůjdu."
Maruška šla. Celé představení mlčela a valila oči.
Mám jí na příště sehnat 14 vtupenek, pozve kámoše....

Pochopitelně se Čas bolesti nelíbí všem. Jedna baletka od své matky dostala dokonce vyhubováno, že je to kruté, když ke konci představení polévají Davídka horkým voskem...
A mně se zase nelíbí Babička od Božky Němcovic...

20. února je poslední představení v této sezóně. Jdu.
Jejka jde taky. A s ní hejno jejích kamarádů.

Máte-li někdo čas a chcete vidět setkání dvou světů, přijďte. Věřím, že to nebudou vyhozené peníze.


V jakýchsi novinách jakýsi kritik napsal:
„Představení není baletem v tradičním slova smyslu. Je moderní pohybovou kompozicí, která přes mezní technickou náročnost hraničící s gymnastikou, ba s akrobacií, neztrácí charakter tanečnosti...."

A kdybyste k tomu slyšeli tu hudbu...

Směna od 31. 12. 2004 od 8:00 do 1. 1. 2005 do 22:00 není nic moc a nějako se mi nedostává času na psaní. Ale chvilinku jsem urvala, abych všem, co nás čtou, ba dokonce i těm, co o nás nikdy neslyšeli, popřála, aby ten příští rok byl lepší, než ten letošní. O hodně lepší...

A taky přeju Silvestrovi k jeho dnešnímu virtuálnímu svátku a dnešním reálným narozeninám mimo obvyklých přání hlavně hodně, ale fakt hóóódně trpělivosti s mou maličkostí.

Mějte se všichni rádi a těšte se, že bude líp!

U Yfči se semlelo cosi, co nemůžu neokomentovat, protože se mě to tak trošku také týká...

Celý příspěvek

V poště jsem našla nabídku od jakési společnosti, že moje webová prezentace (hm hm, jak vznešený název...) bude — v případě mého souhlasu — zařazena v jakémsi celosvětovém registru. Žádají mne pouze o zaslání něco málo mých osobních údajů a následně se odkaz na mé stránky rozletí po celém světě a tak neuvěřitelně mi to zvedne návštěvnost, až counter praskne ve švech.

Bohužel zatím netuším, o jaký skvělý registr se jedná, protože — cituji: Ze zákona nesmíme v této žádosti o oslovení uvést naši www adresu ani projekt představit, bylo by to považováno za reklamu.

Ale pokud jim pošlu své údaje a souhlas se zařazením do již zmíněného registru, projekt mi velmi rádi a ochotně představí.

No nekupte to...

Památkáři... Prudí a lpí na maličkostech a na volovinách... Běda tomu, kdo se mezi ně dostane!

Celý příspěvek

Práce máme nad hlavu a díky tomu poslední týdny náladu pod psa. Ale přesto všechno se mi ten dnešní den zdá takový... světlejší, zářivější, veselejší!

I přesto, že je to možná (určitě) z deště pod okap...